Malé zamyšlení nad nesmrtelností chrousta.

Nedávno se mi stala nepříjemná věc. Z výšky zhruba 40 cm mi z kapsy vypadl iPhone. Dle pravidla namazaného chleba plácl na rovnou dlažbu displejem. Když jsem ho zvedal, ještě jsem doufal. Po otočení displeje bylo jasné, že mám problém…

Po pádu...

Po pádu…

Docela mě to vnitřně rozhodilo. iPhone používám od roku 2008. Kromě 3G a 3Gs verze mi prošly rukama všechny. Občas mi i spadl, ale nikdy se nerozbil. U verze 5 je to zpestřeno tím, že displej je dělán jinou technologií, než předchozí verze, tudíž nestačí vyměnit jen dotekovou vrstvu, která by přišla na řekněme 1500, ale celý displej. Telefon je sice ještě v záruce, ale obávám se, že na pády se záruka nevztahuje. Výměna displeje za neoriginální – 3700,- až 4300,-, originál za částku přes 5000,-. Výměna v rámci akce Apple Exchange (což je výměna za nový kus s novou dvouletou zárukou) 7750,-. Což je skoro polovina částky, kterou jsem za něj dal před rokem.

No tak to ku…a ani omylem

Celá tahle situace mě přivedla na temné myšlenky. Je hezké, že mám lehký, vizuálně krásný telefon, s rychlým odladěným systémem. Je méně hezké, že když mi náhodou spadne, rozbije se. Klidně dělejte drahý telefon z kvalitních materiálů, ale co za ty prachy vlastně nabízíte? Sklo, které se rozbije po jediném, ani ne příliš vysokém pádu? Hliník, který má vrypy i po lehčím ťuknutí? Nebo snad operační systém, na jehož poslední, stran designu „revoluční“ verzi polovina vlastníků nadává?

Někdo možná namítne „Proč tam nemáš fólii? Nebo zadní kryt?“ A proč bych měl mít? Nekupuju si pěkný telefon proto, abych ho obalil igelitem a gumou. Koupíš si Lumii za 4000, která umí v podstatě totéž, co telefon 4x dražší, spadne ti na zem a je v pohodě.

A tak jsem začal přemýšlet o možnostech.

S Androidem jsem už několikrát přišel do styku. Naposledy když jsem týden  testoval Nexus 5, ale ten byl pro moje potřeby moc velký a baterie nevydržela ani jeden den.

A pak jsem objevil Xiaomi Mi2S se systémem MIUI.

Bohajeho, Libore! Vždyť je to z Číny?! O čínský telefon bych dříve ani neopřel kolo.

Jenže…

Xiaomi Mi2S

Xiaomi Mi2S

Při prvním kontaktu u známého mě překvapil svou kompaktností a plynulostí systému. Doposavad užívané Android telefony měly taky nástavby (HTC Sense, TouchWiz), ale do plynulosti to mělo hodně daleko. Teprve až Nexus 5 s čístým Androidem se přiblížil mým představám systému rychlého a plynulého  jako iOS na iPhonu. Proto mě překvapilo, že nástavba MIUI v kombinaci se skvělým hardware byla (a stále je i přes doinstalované aplikace) naprosto plynulá.

Následovalo čtení recenzi, sledování videorecenzí, testovací nákup 16GB modelu v Alze (tam mají poněkud vyšší ceny), osahání, nadšení, vrácení a nakonec objednávka 32GB modelu v Brně u Harek Trade. Dříve to prý podle členů diskusního fóra o systému MIUI bývalo jednodušší – dalo se objednat přímo z Číny (návod zde), ale v poslední době prý celníci nějak přestali věřit těm půlkilovým balíčkům s nápisem „MP 3 media player – 20 dolars“ a připalují tam plné DPH. Když jsem počítal, že si sice objednám stroj za 7500,-, ale pravděpodobnost, že se dostanu díky DPH na částku přes 9000, navíc pokud se mi poláme, budu ho za svoje peníze posílat do Číny a ještě si mě celníci zapíšou na černou listinu, rozhodl jsem se nakonec koupit ho v Česku u distributora, který nabízí dvouletou záruku a skvělé jednání.

Kamarád mi předpovídá „Už tolikrát jsi měnil a měnil a vždycky ses pak vrátil k jabku“. Nezastírám, že pokud Apple někdy představí něco ve velikosti 4,3 až 4,5, možná o tom budu přemýšlet. Ale možná ani ne. Protože ta omezení iOS mě poslední dobou nebaví. A zdůvodňovat si to pro sebe, že to vlastně nepotřebuju, nemám zapotřebí. Proč bych měl někde na akci spoléhat na to, jestli tam bude wifi, abych mohl kámošovi vedle u stolu poslat fotku, když to můžu udělat přímo přes BlueTooth?

Číňani už dávno nevyrábějí jen hnusné a polofunkční okopírované krabičky na mýdlo. Mám telefon, který se systémem MIUI vypadá jako iOS, rychlý a plynulý je jako iPhone a navíc má díky Androidu spoustu vychytávek, o kterém se jablíčkářům může jen zdát (to není myšleno zle – sám se do jejich řad počítám, mám doma MacBook a iPad).

Na závěr tohoto nesouvislého textu zbývá shrnout klady a zápory.

Klady

  • systém MIUI v sobě spojuje vizuál iOS a funkčnost Androidu
  • notifikační dioda s možností nastavení barev pro různé události
  • nesvítící senzorová tlačítka (při nočním čtení skvělá věc)
  • režim NÁVŠTĚVNÍK – typická situace „Jé ty máš nový telefon? Můžu si ho prohlídnout?“ – zapnu režim NÁVŠTĚVNÍK a telefon s klidem předám, protože v důležitých aplikacích (telefon, SMS, obrázky) dotyčný neuvidí nic
  • ochrana soukromí – možnost nastavit heslo, či tahové gesto pro libovolnou aplikaci
  • FM rádio
  • vyměnitelná baterie
  • každotýdenní páteční aktualizace systému MIUI
  • Mi2S se mi prostě líbí

Zápory

  • baterka docela letí dolů (respektive letěla do doby, než jsem poladil pomocí Llama a DS Battery Saver)
  • v porovnání se 112 gramy iPhonu 5 je 145 gramů už docela cítit, ale dá se na to zvyknout

Vidím to tak, že s tímhle sympatickým kouskem vydržím minimálně do doby, než bude představen nový, ale hlavně větší iPhone.

A pak se uvidí.

 

Odkazy k tématu