Přechod na HTC Desire po dvou letech s iPhonem
HTC Desire vs. iPhone
Po několika měsících hraní a zvykání si na systém Android si tu pro případné zájemce dovolím nahrnout pár nesouvislých myšlenek a postřehů. Problémy zde uvedené mohou vadit jen mě a ostatním mohou přijít k smíchu. Berte to jen jako subjektivní hodnocení. Nic víc.
První dojem po rozbalení krabice a oživení systému byl velice pozitivní. Desire bylo rychlé jako blesk a na dotek reagovalo stejně plynule, jako iPhone. Po nastavení účtu na Google, Facebooku a Twitteru systém chvilku chroupal a za okamžik jsem měl v telefonu všechny své kontakty a emaily. Telefon je pevný, tenký, velikostně a váhově zhruba stejný, jako iPhone, jen displej je na výšku o pár milimetrů větší. Nošení v kapse – žádný problém.
Zpočátku jsem jej používal s verzí systému, se kterou jsem ho dostal. Důvod k tzv. rootu (obdoba jailbreaku) nebyl. Později se na serveru XDA Developers objevila první, tehdy ještě neoficiální verze systému 2.2 Froyo. Chvilku jsem váhal, ale kutil ve mě zvítězil a já během několika týdnů vystřídal odhadem takových 8 verzí 3 druhů ROM, tedy zhruba 24 krát jsem flešoval. To se nechlubím, jen konstatuji 
Ostatně root a flešnutí nové ROM je u Androidu poměrně jednoduchá záležitost, ke které netřeba ani počítač (detaily na Androidforu).
Poslední dobou (ano, možná to souvisí se začátkem prodeje iPhone 4) ve mě začaly hlodat jakési pochybnosti a něco, co bych nazval vnitřním smutkem po dobách minulých. Nebylo mi lépe s iPhonem? Neměl bych se vrátit? Není ta, až přílišná volnost, někdy i na obtíž? Neměl bych se léčit?
Co se mi líbí
Widgety – skvělá věc, jejíž částečný ekvivalent lze na iPhonu rozběhnout jen po jailbreaku např. pomocí aplikace IntelliScreen, případně SmartScreen. Nechápu, proč to nemá iPhone nativně.
Tlačítko Zpět. Vrátí vás skutečně tam, odkud jste přišli. Například otevřete e-mail s odkazem, kliknete na odkaz, spustí se prohlížeč s načtenou stránkou, tam je odkaz na stažení programu z Android marketu, kliknete, program se stáhne. A třemi stisky tlačítka Zpět se vrátíte do původního e-mailu. Návykové.
E-mailový, respektive gmailový klient je skvěle funkční. Zprávy v seznamu mohu ihned označit a označené mohu archivovat, smazat, označit štítkem, či označit jako spam. V iPhonu mohu pouze smazat, či přeposlat.
Internetový prohlížeč skvěle formátuje odstavce. Když si zvětším odstavec prsty až na velikost, kdy už mám na obrazovce jen pár slov, pořád se je snaží zalomit tak, že jdou přečíst bez posuvu prstem. U iPhonu existují jen dvě úrovně. Plná stránka a odstavec.
Posun na dlouhé stránce pomocí švihu prstu je bleskový – u iPhonu by si člověk ošoupal otisk
Pětimegový fotoaparát fotí velice dobře. Autofocus je skvělá věc už od dob Sony Ericsson K750i. Nemám momentálně možnost srovnání s iPhone 3GS, který jej má taky.
Možnost sdílení čehokoli téměř kamkoli. Například vyfotím obrázek, kliknu na Sdílení a můžu si okamžitě vybrat, jestli jej pošlu přes bluetooth na jiné zařízení, nebo na Facebook, Flickr, Picasu, Twitter, e-mailem, na Dropbox, atd. Vše z jednoho menu.
Co by se mi mohlo líbit
V jakési verzi přehrávače, jehož název si už nepamatuji, snad lze přehrávat filmy ve formátu DivX i bez konverze a s titulky. Když jsem ho před časem zkoušel, nekonvertovaný film se sekal, takže jsem ho zase smazal a zapomenul a konvertuji dál.
Co mě štve
V první řadě výdrž baterie. Při běžném používání musím nabíjet každý den. iPhone mi při stejném způsobu používání vydržel dva a půl až tři. S Desire není možné odjet na víkend bez nabíječky.
AMOLED displej je skvělý v místnosti. Jakmile vyjdete ven a svítí slunce, jste ztraceni. Uvažujete-li jako já, že si za slunečného dne zajdete do parku přečíst pár stránek své oblíbené elektronické knihy, můžete na to zapomenout. Displej iPhonu (a to i první generace) je čitelný i na plném slunci.
Opačná situace nastává v noci. Jste-li zvyklí přečíst si před spaním potmě pár stránek oblíbeného románu a nastavíte si jas na minimum, pořád je to ještě moc a nepomůže ani přepnout čtečku (např. Aldiko Reader) do režimu Noc. prostě to pere do očí jak protijedoucí auto s rozsvícenými dalkovými světly.
Většina stránek se v prohlížeči posouvá lehce „stroboskopicky“ – v porovnání s iPhonem (na rychlé WiFi síti). Na rychlém procesoru z Desire to není až tak moc patrné, jako u Hera, kde jsem to přirovnal k posuvu křídového papíru po skleněné desce (iPhone) a posuvu papíru na pečení po stole posypaném hrubou moukou, ale přece jen je to rozdíl, který mým očím vadí.
V prohlížeči lze mít otevřena jen 4 okna současně. Jakmile otevíráte pátou stránku, máte smůlu. Systém vás vyzve k zavření některé z předchozích čtyř. Řešitelné to je jiným prohlížečem (např. Dolphin browser – ten umožní 8). Ale stejně!
Psaní na dotykovém displeji je pocitově téměř shodné s iPhonem, ale… Při psaní písmen s diakritikou člověk podrží dané písmeno (například „c“) a na iPhonu naskočí automaticky nejprve česká písmena (č, …). U Androidu jsou česká písmena až na konci. Naštve.
Android market mi připadá jako prodejna Lidl – spousta věcí na hromadě – vedle ovoce se prodávají návleky na volant, vedle nástěnných teploměrů leží čerstvé pečivo. Chtělo by to trošku organizace, aby člověk nemusel na skvělé programy narazit víceméně náhodou.
Hry. Nikdy jsem na mobilech nehrál hry, dokud jsem nedostal iPhone. Teď už zase nehraju. Na Androidu hraju jen Sudoku. Nic graficky vyvedeného jako na iPhone jsem zatím nenašel.
Když to shrnu, vidím tu pro sebe více záporů, než kladů. Co bude dál? Kdo ví… Možná mě čeká první návrat v mé mobilní minulosti.
Pozor! Na závěr si dovolím frázovitou větu:
Pokud bych se měl řídit srdcem, vrátím se k iPhonu.
Jak zmenšovat fotografie v jedenácti krocích
Recyklováno z 15. 12. 2004
Blond is good...
Protože je tu čas dovolených, kdy se z většiny národa stávají profesionální fotografové, kteří se svými kompakty z Tesco za 1990,- (2 tužkové baterie a 128 MB karta v ceně!) snaží převést sterilní realitu do kvalit fotografií časopisu National Geographic a následně svými díly zahlcují poštovní servery, dovolím si aktuálně znovu publikovat svůj starší návod na úpravu fotografií, pomocí kterého zvládne tuto činnost i ta blonďatá slečna z kanceláře o dvě patra výš, o které je známo, že za počítač považuje tu obrazovku, která jí stojí na stole.
Jak zmenšovat fotografie pro potřeby zaslání e-mailem v jedenácti krocích
Zjistíme-li, že naše fotografie, zasílané e-mailem kamarádce Marii Novákové z Dolní Suché, se nám úpěnlivě vracejí do schránky a to i přesto, že jsme je pro jistotu odeslaly desetkrát, mohlo by se zdát, že je něco s Internetem. Nicméně pravda je někde venku. Fotografie jsou příliš veliké. V tomto stručném návodu si ukážeme, že i skladnice v ŽDB Bohumín si s pomocí nástroje IrfanView (aktuální verze 4.20 včetně češtiny) může fotografie velikosti sovětského Kamazu zmenšit na velikost, za kterou jí bude správce poštovního serveru u nich v podniku (ostatně přece to nebude posílat z domu – internet je drahý) vděčný.
Krok 1: založme si na ploše složku – název zvolme libovolný, ale pro puntičkáře navrhuji například „Fotografie z dovolené v Chorvatsku, kde jsme se seznámili s těma Novákovic z Karviné a fajně jsme se večer s nima pobavili na místní diskotéce“
Krok 2: fotografie, které mají být zmenšeny, nakopírujeme do této složky (pozor, pojmem „Složka“ zde není míněno to papírové oranžové, co vám leží na stole, ale to, co jste si před chvílí vytvořily na pracovní ploše a nazvaly „Fotografie z dovolené v Chorvatsku, kde jsme se seznámili s těma Novákovic z Karviné a fajně jsme se večer s nima pobavili na místní diskotéce“)
Krok 3: otevřeme první z fotografií poklepáním myší (ne o hranu stolu!!!) – pokud se spustí jiný prohlížeč, než IrfanView, máme problém a je třeba kontaktovat systémového administrátora a trvat na okamžité nápravě a to i přes jeho výmluvy, že teď nemá čas, že spadl hlavní server s právě probíhajícím programem na výpočet mezd – když spadl, však on ho může zvednout někdo jiný ne?
Krok 4: pokud se fotografie otevřela v programu IrfanView, máme polovinu práce za sebou. Nyní pozor – stiskneme klávesu B (opravdu není na místě se ptát, zda velké, či malé B – je to jedno. Skutečně. Můžete si vyzkoušet obě možnosti. No tak dobrá – musí to být malé B!).
Krok 5: nelekejte se okna, které se před vámi otevřelo. Když jste byla schopna vytvořit si složku s tak dlouhým a komplikovaným názvem (viz bod 1), tohle vás nemůže zaskočit. V pravé horní části okna vidíte seznam fotografií – pomocí stisku kláves Ctrl plus A (ne, plus není třeba mačkat, chci tím říct, že stisknete Ctrl a A, ne dvakrát A!!! – no prostě – ale vždyť je to jedno, zavolejte administrátorovi!!! Blbá práce, že jsem nešel raději dělat skladníka!!!), čímž se vám označí, tedy promodří všechny fotografie. Ne, nemyslím tím, že by se změnila barva fotografií na modrou!
Krok 6: promodřené fotografie je třeba přesunout pomocí tlačítka „Přidat“ do dolní části okna. Udělejte to. Ne, nenoste počítač nikam, nemyslel jsem skutečné okno!!!
Krok 7: zhruba uprostřed levé části najdete tlačítko „Použít současnou složku jako výchozí“ – stiskněte jej a neptejte se proč.
Krok 8: zaškrtněte zatržítko „Použít pokročilé možnosti“ a stiskněte tlačítko „Pokročilé“. Cože? Proč jsou tyhle dvě činnosti v jednom bodu návodu? To je ale hloupý dotaz!
Krok 9: v následujícím okně zatrhněte zatržítko „Změnit velikost“ a následně puntík “Nastavit delší stranu“ a nastavte do políčka vedle této volby číslo 800. Výška se nastaví automaticky sama. Jak? A není to jedno?
Krok 10: dále zatrhněte zatržítko „Zachovat poměr stran“, „Použít funkci Resample“, „Nezvětšovat menší obrázky“ a „Přepsat existující soubory“. Neptejte se, kde že jsou. Všechna tam někde jsou, je třeba hledat. Nakonec stiskněte OK.
Krok 11: jsme zpět v hlavním okně. Jen krok vás dělí od cíle. Nyní stiskněte tlačítko „Spustit dávku“ a všechny fotografie budou zmenšeny.
Pokud jste se dostala až sem, máte všechny fotografie zmenšeny na přijatelnou velikost (pokud jich ovšem nebylo 458 a původní velikost nebyla 230 megabajtů). Pokud je vše v pořádku, zavřete IrfanView pomocí křížku v pravém horním rohu, fotografie vložte do e-mailu pro Marii Novákovou (pokud nevíte jak, přihlašte se na školení navazující na toto, které se nazývá „Jak posílat soubory e-mailem“) a odešlete. Následně spusťte program Microsoft Word a pomocí šablony s názvem „Certifikát“ vytvořte nový soubor. Zadejte své jméno a do názvu certifikátu uveďte „Zkušený uživatel programu IrfanView“. Tento dokument si pak vytiskněte a nechte zalaminovat. Na zdi vaší kanceláře se bude dobře vyjímat a ve vašem profesním životopise tato zmínka rovněž nebude k zahození.
Na shledanou u dalších kurzů se těší váš Lektor.
Poznámka: pokud tlačítka a zatržítka ve vašem programu IrfanView nemají české nápisy, volejte urychleně administrátora (viz krok 3).
© 2004 elka.cz
Může být úředník blbec? Level 2
Představte si, že leta parkujete na určitém místě. Víte, že je tam dopravní značka informující o tom, že zde mohou parkovat jen policisté, či invalidi, či invalidní policisté a proto parkujete vždy před tímto místem, jsa již poučeni. Jednou takhle večer zaparkujete a jdete spát. Dva dny nato vám volá kamarád, že vám asi brzy odtáhnou auto, že se změnilo značení. Nechápete, vyběhnete z práce a na místě zjišťujete, že značka, která upozorňovala na invalidní policisty, změnila text.
Co dodat...
Máte pocit, že jste už tady něco podobného četli? Máte pravdu. Před čtyřmi lety jsem se tu podivoval nad hovadností úředníků, kteří umístí značku za strom tak, aby si ji pravidelně parkující jedinec nevšiml a pak kasírují za odtah. Tak teď na to šli jinak. Na značce, která tam byla čtyři roky, změnili text a posunuli ji kousek dozadu. A už ne jen jedno místo, rovnou tři si zabrali.
Klidně mě nazvěte slepcem. Pokud jste zvyklí po zaparkování vystoupit z vozu, obejít široké okolí a zkontrolovat, jestli se nezměnily dopravní předpisy, skláním se před vámi.
Už tak je problém normálně zaparkovat i s tou kartou za 600 korun ročně ve věčně přeplněném městě. Navrhuji, aby si policejní úřednící, sídlící v budově naproti, vyhradili celou naši ulici. Garáž pod radnicí je stejně nevyužívaná a co se zbytečnými penězi, ne, co, kucí?
Mimochodem, zajímalo by mě, jak mají parkování pořešené na Slavíčkově ulici, kde parkují vozy po obou stranách ulice, která je široká na šířku tří vozů vedle sebe. Že by tam bydlel nějaký policejní papaláš?!
Horší než drátem do oka je drátem do nosu
Není nad krásný ranní zážitek.
Byl jsem na ušním. Od pondělka slyším na levé ucho hůř a jakoby s lehce zpožděnou ozvěnou. Klasické vyšetření, audio, solux a na závěr…
Lékařka se ke mě přiblížila s tenkou deseticentimetrovou trubičkou, na jednom konci zakončenou trychtýřkem a na druhém zahnutou. Nechápal jsem, co s tím chce dělat. Pak jsem pochopil…
Vpravila mi to do levé dírky. Musela být až v mozku, protože mi začala cukat pravá noha.
To jí ale nestačilo. Do trychtýřku nacpala gumový balónek a mačkáním se snažila mi zřejmě provětrat mozkové závity, nicméně postižené ucho se na to tvářilo vcelku netečně. Pak s tím ještě kroutila. Vrcholem rána bylo vstříknutí nějakého pálivého svinstva, které mi snad vyteklo i očima…
Celá procedura trvala 5 minut (dle mého odhadu asi tři hodiny).
Nic horšího jsem ještě nezažil. Ještě že nemusím chodit na gynekologii…
P.S.: Jo a co že mi to vlastně je? Katar sluchové trubice. Prý to do týdne přejde.
Odpověď na Velkou otázku života, vesmíru a vůbec
Jak ten čas letí…