Pravidelní sledovači/followers (ani jedno slovo není výhra – anglické se mi v české větě nelíbí a to české mi zavání voyerismem) na mém twitter kanále tuší, že se doma pomalu loučím s Windows. Poslední věcí, kvůli které mám ještě dualboot spolu s Windows 7, je „wowko“ pro potomky (World of Warcraft). Mají ho sice i na svém počítači v pokojíku, ale když ten můj je přece jen o něco svižnější. Windows už v podstatě doma nepoužívám. Vše, co potřebuju, chodí i pod Mac OS X, který mám podle tohoto návodu nainstalovaný na běžném PC (jde o tzv. hackintosh). V průběhu tohoto roku si hodlám nějakým legálním způsobem pořídit MacBook Pro 🙂

Hodně jsem se těšil na práci s videem. Od Terčiných prvních narozenin natáčíme všechny důležité rodinné události (narozeniny, dovolené, zájezdy, vánoce) na kameru a později trávím čas u počítače střihem a komponováním DVD. Za těch 13 let akcí se toho nahromadilo tolik, že v současné době mám hotových 59 dývídýček a to jsem v dubnu 2009. Všech 59 jsem jich vytvořil ve střižně Pinnacle Studio. Když jsem si poprvé vyzkoušel program iMovie na Macu (tohle slovo vypadá psané divně – dále budu používat familiérní „na meku“), pochopil jsem, že moje další práce bude už jen zábavou. On i samotný Mac OS X systém je jako když přejdete s běžného komunikátoru (např. s Windows Mobile, Symbian, nebo podobným systémem pro tzv. skutečné odborníky)  na iPhone. Najednou jde všechno jednoduše, pohodlně a navíc to i pěkně vypadá.

Včera jsem začal stříhat 60. DVD (akce se Sokoly z loňského roku). Práce s iMovie je dle mého subjektivního dojmu pohodlnější, než s Pinnaclem. Všechno je takříkajíc při ruce, respektive při myši. Střih, pohyb po časové ose, vkládání přechodů a titulků, přidávání hudby. Nic, co bych neznal z Pinnaclu. Ale tak nějak víc mňam 🙂 Po skoro třech hodinách jsem měl nastříháno, otitulkováno, oefektováno a navíc vytvořenu slideshow z fotek (pro neangličtináře take ty hybacy obrazky 🙂 ). Výsledný produkt jsem opatřil slušivým DVD menu a chystal se jej vyexportovat a vypálit na disk.

Nic ale není jen zlaté. Bohužel jsem zřejmě udělal zásadní chybu hned v úvodu práce a to, že jsem vzal zdrojové mpeg video (které iMovie neumí načíst) a převedl ho pomocí aplikace Handbrake do mečího formátu (m4v). Výsledné DVD je sice pěkné na pohled na počítači, ale po zasunutí disku do stolního přehrávače a po spuštění samotného filmu jsem se nestačil divit. Veškeré svislé linie (sloupy, postavy, stromy, …) se při rychlejším pohybu kamery na okrajích rozvlní, což na oči působí jako blikající žárovka na epileptika. Strejda google mi po dotazu vyhodil několik podobných zkušenosti anglicky hovořících střihačů. Později jsem našel článek Vládi Janečka, kde byly pro mě docela  důležité informace ohledně převodu ztrátového formátu do bezztrátového a pochopil jsem, že včerejší tříhodinovku budu muset absolvovat znovu (pokud nepočítám nový převod zdrojového videa, což je proti střihu brnkačka).

Srandovní na tom je, že DVD číslo 60 jsem měl už asi před měsícem  „nastříhnuté“ v Pinnaclu a v domnění, že je hotové, jsem ho vyrenderoval a vypálil ještě pod Windows. Překvapením bylo, když první dvě položky menu fungovaly správně a zbylé tři pouštěly celý film od začátku. Stane se. DVD puklo vzteky v půli (za mého mírného přispění).

Tak snad do třetice.

Ale nevadí. Poučím se z chyb a začnu znovu. A Mek bude pro mě nová cesta. Zatím po ní šlapu boso, ale kupodivu se jde docela pohodlně. A dost těch literárních nesmyslů. Ale když já mívám s konci článků vždycky problém 🙂