Začátek roku a už musím zvolat „Když se daří, tak se daří!“.

Před dvěma lety jsme si domů koupili DVD přehrávač s nahráváním na harddisk. Celou dobu sloužil víceméně vzorně. Posledních pár měsíců si postavil hlavu a odmítal přehrávat některá DVD. Ta, která dříve hrávala, se teď sekala uprostřed filmu, případně se rozmozaikovával obraz, čímž celkový zážitek z filmu značně trpěl. Minulý týden se ta černá hranatá potvora rozhodla, že nahrávat pořady na harddisk je zbytečný přepych a každý takový pokus ohodnotila hlášením An error occurred. Nahrané filmy přehrává, ale i přes dostatek volného místa nové filmy nenahrává. Xakru! Zkoušel jsem vyměnit disk a vida – s novým čistým opět funguje. Jenže já chci svých zhruba 35 nahraných pořadů, na které jsme se za ty dva roky nestihli podívat! Copak je běžné aby přístroj za 15 tisíc korun českých vydržel jen dva roky?

Nebo včera. K vánocům jsem své amatérské meteoroložce koupil domáci stanici s radiovým čidlem za oknem. Čidlo jsem upevnil na rám okna, vyzkoušel pevnost, shledal ji dostatečnou a nechal přístroj osudu. Včera jsem vyhlížel jistou návštěvu. Protože už léta tvoří naše kuchyňské okno s rámem nesourodou dvojici, je třeba při otevírání vyvinout jisté úsilí. Poté, co jsem škubl oknem, jsem jako ve zpomaleném filmu viděl, jak se venkovní stanice velikosti zhruba 4x4x1 cm odděluje od úchytu (pravděpodobně díky třeskutým mrazům došlo k molekulárním změnám – a nebo jsem to měl pojistit lepící páskou…), dopadá na plechový parapet, odráží se do prostoru a padá z osmého patra dolů na chodník. V duchu jsem počítal vteřiny, než se ozvalo poměrně silné PRÁSK (zřejmě jsem plánoval později provést výpočet výšky domu a zrychlení modulu v závislosti na teplotě okolního vzduchu). Kdybych se tak, já idiot, vyklonil, počkal na prvního člověka, který projde a zapojil ho do akce slovy „Prosím, počkejte mi u té černé krabičky, hned jsem dole i s poplatkem za hlídání!“. Skočil jsem do výtahu, sjel dolů, ale během těch cca dvou minut už někdo z kolemjdoucích usoudil, že tenhle kapesní teploměr (neboť stanice měla malý displej s ukazatelem teploty a vlhkosti) se mu může hodit.

Možná ten poctivec právě toto čte, zastydí se a krabičku, bez které je ta druhá vnitřní tak nějak polovičně funkční, mi vrátí… Ne ne, nežijeme v dokonalém světě.

Zbytek dne už jen „vylepšila“ návštěva stolaře (možná ho někteří z vás znají), u něhož jsme si objednali knihovnu do obýváku a při minulém přeměřování jsme ho varovali, že „…ten panel je v téhle části křivý…“. Police na jedné straně seděly, ale na druhé odstávaly o skoro pět centimetrů… „No tak to posuneme o 30 centimetrů a tady doplníme takový pěkný žebříček na CD.“

Pomoooooooooc, já už chci léto. Když svítí sluníčko, vypadají i blbé věci tak nějak optimističtěji.