V sobotu jsem se náhodou díval na jeden díl pořadu Kluci v akci (mimochodem člověk, který vymyslel tenhle název pro pořad, kde dva hoši vaří, musel mít asi dost zvláštní smysl pro humor ;-)). Zaujal mě tam recept na domácí dalamánky a protože jsem už dlouho nic nového nevyzkoušel, včera jsem se na to vrhl s tím, že když se dílo nezdaří, můžeme si s nimi alespoň házet.

Takže hoši, jak na to? Do větší mísy jsem hodil půlku čerstvého droždí a lžíci krupicového cukru. Chvíli jsem to hňácal vařečkou a pak chodil bytem a ukazoval dětem ten zázrak, jak z dvou pevných látek třením vznikne tekutina.

Pak jsem tam čůrnul asi půl deci vlažné vody, poprášil to zlehka moukou (pšeničná celozrná), přikryl čistou utěrkou a nechal u ústředního topení v klidu asi 10 minut ožít. Mezitím jsem si nakrájel na opravdu tenké měsíčky jednu menší cibuli. Následně jsem si odměřil 125 gramů pšeničné celozrné a 125 gramů normální hladké mouky a vsypal to k živé hmotě v míse. Lehce jsem to promíchal vařečkou, přihodil měsíčky cibule, pořádně opepřil a osolil, dochutil půl hrstí drceného kmínu a celou hrstí tymiánu (je ho třeba rozemnout – hergot, to je slovo…). Přidal jsem asi dvě deci vody, půl deci olivového oleje a pak už jen hňácal a hňácal a hňácal, občas přidal mouku a zase hňácal, až mělo těsto tu správnou tažnou konzistenci. Pak jsem z něho na vále vytáhl asi 40 centimetrů dlouho nudli a z ní nakrájel osm válečků, které jsem v dlaních proměnil v housce podobné útvary.

Zbylo nožem vytvořit drážky (jednak kvůli vzhledu, ale prý také kvůli lepšímu propečení), potřít rozšlehaným vejcem a posypat kukuřičnými slunečnicovými semeny (Tesco – 14,50). Pak už jsem to jen šoupl do rozehřáté trouby a na nějakých 170 stupňů pekl okolo půl hodiny. Po vytažení jsem to potřel slanou vodou a nechal za oknem vychladnout.

Po těch osmi se jen zaprášilo a s máslem byly opravdu skvělé. A kdybych se nenechal na počátku své akce přemluvit, ať udělám jen poloviční porci, mohl jsem si ušetřit další hodinu práce 🙂

Mimochodem, taky se vám zdá, že se ten pořad snaží být až příliš křečovitě „džejmíoliverovský„?