Jak už jsem psal dříve, poohlížíme se po nějakém tom DVD zařízení pro domácnost. Naposledy naše oko spočinulo se zalíbením na přístroji Thomson DTH 7500 E. Je to přehrávač s možností záznamu na interní harddisk, což by bohatě pokrylo naše potřeby. Před případnou koupí podobného zařízení se samozřejmě nespokojím jen s informacemi z letáčků nebo diskusí spokojených uživatelů na Internetu a chci ho vidět v provozu. Jak na to? Nejlépe zajít do specializované prodejny s elektronikou a požádat ochotného prodavače o informace, případně předvedení. Jenže ouha…

Nejprve zkoušíme Elektrocity, kde podle televizní reklamy vstávají prodavači o několik hodin dříve, aby se dali do pořádku a připravili se na splnění i těch nejnáročnějších požadavků zákazníků. Po deseti minutách strávených postáváním nad zmíněným přístrojem a vysíláním prosebných pohledů k několika postávajícím červenooděncům to Pavla vzdává a jde jednoho odchytnout sama. Na kterýkoli z našich dotazů reaguje skloněním k popisnému štítku přístroje (velikost 5 x 2 cm), ze kterého vyčte požadovanou informaci a předá nám ji.

Tedy například:

Já: „Umí to přehrávat JPEG?“
On (zkoumavě se zahledí na štítek): „Nie. Iba MP3.“
Já: „Ale ta informace o přehrávání JPEG je přepsaná cenou.“
On: „Aha. Tak to hej. Umí.“
My: „Děkujeme. Nashledanou.“

Druhý pokus – DATart v ShoppingParku. Ochotný mladý prodavač, nacucaný informacemi. Jediné, co nevěděl, byla funkčnost 45 minutové mezipaměti. Na ukázku bohužel nezbyl čas a tak jsme se rozhodli, že se zastavíme přes týden.

Třetí pokus – hned kousek vedle je prodejna K + B. Chvilku bloumáme mezi regály a hledáme HDD rekordéry, ale pak raději poučeni pokusem číslo jedna jdeme k pultu, kde sedí za monitorem počítače jeden ze čtyř prodavačů a asi hraje nějakou hru (zuřivě mačká horní šipku).

Já: „Prosím vás, máte nějaké DVD rekordéry?“
On (aniž zvedne oči od monitoru): „Ano, jsou tam vzadu v předposledním regále.“
Já: „Ale tam jsme byli a neviděli jsme žádný.“
On: „To vám může říct jedině támhleten kolega.“

Počkáme tedy, až „Kolega_jediný_který_ví_a_posílají_k_němu_všechny“ předvede televizi jinému zákazníkovi, aby nám po pěti minutách čekání sdělil, že mají jen přehrávače, rekordéry neměli už půl roku a ani do vánoc mít nebudou. Děkujeme…

Čtvrtý pokus – Shoppingpark je přeci jen trochu z ruky a tak jsme včera vyrazili do DATartu, který je cca 5 minut od našeho domu. Bylo asi 15 minut před zavírací dobou, což by ale nemělo hrát roli. Opět jsme asi pět minut postávali a pak zavolali prodavače. Pomalým krokem k nám dorazil již od pohledu znuděný pán.

Pavla: „Můžete nám říct něco bližšího k tomuhle přístroji?“
On: „No má to harddisk a je to přehrávač.“
Pavla: „Jde z toho třeba dostat uložené filmy do počítače?“
On: „No asi jo, má to tady USB.“
Pavla: „Jak funguje ta 45 minutová mezipaměť?“
On: „To nevím. Asi to má nějakou externí paměť nebo co.“
Pavla: „Je tady někdo, kdo by to věděl?“
On: „To asi těžko.“
Pavla: „Kde jinde, než ve specializované prodejně bychom mohli zjistit tyhle detaily???“
On: „Jedině z návodu, ale za chvilku zavíráme.“
Já: „Byla by možnost vidět to zařízení v provozu?“
On (zaskočen něčím takovým): „Ne, my na to nejsme zařízeni.“
Já: „Vždyť tu máte místnost s domácím kinem a spoustu televizorů!!!“
On (perla na závěr): „Nó já jsem jich ještě moc neprodal a abych pravdu řek, já je ani nedoporučuju. Na co harddisk? Však harddisk mám v počítači ne? Když chcu nahrávat, tak si koupim dvd rekordér ne?“
My: „Děkujeme. Nashledanou.“

Pomooooc. Žijeme snad na Marsu?