Asi nosím smůlu

Včera večer jsem se zastavil v kuchyni na pokec s Agim. Mám ty chvilky rád. Sednu si ke stolu, myšlenky nechám volně plynout, on mi přiletí na rameno, oďobává mi ucho, nebo brýle, já se mu snažím opakovat nějaká nová slova, trochu spolu popískáme a je to takové … prostě fajne.

Při té včerejší pěkné chvilce mi blýsklo hlavou, že je to fajn, že za ty čtyři roky, co je Agi na světě, byl jen jednou nemocný. Byl to jen záblesk. Po chvilce odletěl, trošku si polítal a přistál na dolním okraji židle. Seděl tam tak fotogenicky, že jsem ho v duchu přemluvil, ať se nehýbe a fičel pro foťák. Než jsem do něj nacpal kartu, přišla Velká s tím, že Agi má něco s nožičkou. Vzpomněl jsem si na svou myšlenku a zamrazilo mě. Jsem monstrum? Přináším smůlu, jen na něco negativního pomyslím?

K Agiho „nemoci“: jednotlivé prstíky levé nožky má většinu času jakoby srolované, ozobává si je jemně zobáčkem a jakoby nechápal, co se mu to stalo. Na bidýlku stojí sice na obou, ale je lehce nakřivo, jakoby tu druhou odlehčoval. Normálně píská a mluví, žádné nešťastné bolestivé pípání. Je to zlomené, nebo naražené? Jak to poznám a co s tím dělat?

Je mezi přítomnými nějaký ptačí veterinář? Poradí mi, co dělat? Předem moc děkuji.