Nešika mi zapůjčil nové album mé oblíbené zpěvačky Alanis Morissette. Nedalo mi to a hned zrána jsem si ho poslechl a bezprostředně při poslechu zapisoval dojmy a okamžité pocity. Původně to bylo psáno jako odpověď na jeho e-mail, ale bylo by škoda své pocity nezarchivovat. Je to takový music-live-feel-blog 😉

Citizen Of The Planet
Začátek připomíná harmonickými postupy a melodickou linkou starou dobrou Alanis, ale v refrénu se to tak nějak zvrhlo a pro mé uši se to tříští.

Underneath
Chytlavý refrén na poprvé. Pozitivní.

Straitjacket
Ou… od začátku tušené se v druhé sloce projeví naplno. To je snad nějaké podivné techno… Nelíbí. Vůbec.

Versions Of Violence
Zajímavá temná atmosféra začátku. Líbí. Ale v refrénu zas nějak moc bzzzzzzzz a brrrrrr zvuků.

Not As We
Balada. Obyčejná. Uvidíme, co se z toho vyvine. Ou… nádherný refrén… mrazí mě z jejího hlasu.

In Praise Of The Vulnerable Man
Refrén mi něco připomíná, ale moc se mi nelíbí.

Moratorium
Začátek tak klidně šlape. Refrén taky v pohodě, i když po zkušenosti z první skladby jsem čekal podobný drsný zlom. Zajímavý je pro mě kontrast toho klidného zpěvu a té celkem rychlé rytmiky.

Torch
Zatím dobrý. I ta část, jak to „zhutní“, se mi líbí. Na téhle písničce jsem si uvědomil, že hlasově je to pořád Alanis, ale zatím kromě první tu nebyla ani jedna s těmi typickými alanisovskými „podivnými“ harmonickými obraty, jako třeba „Sympathetic Character“. Zároveň tu ale není ani takový smutnosong, který by mi podráždil oči, jako svého času „That I Would Be Good“. Možná to bylo i tím, že jsem to poslouchal v době, kdy mi umřel kamarád, ale tu mám tak pod kůží, že když si vzpomenu na pár taktů, je to tu zpět.

Giggling Again For No Reason
Popíkový začátek. Ou… refrén… Nevím proč mě napadla Alizee. Asi vím, ten zdvojený hlas v začátku refrénu. Obyčejná popovka. Průměr. Nou emoušn. Alespoň u mně. No i když… Po třetím refrénu už si poklepávám nohou. To budou hrát v rádiu. Vsaďme se 🙂

Tapes
Zajímavé zastřené bicí v první sloce. Pořád automat, ale aspoň zajímavý. Refrén má fajn hutnou atmosféru – evokuje mi starou Alanis. Líbí.

Incomplete
Pohodový kytarový zvonivý začátek. Už jsem chtěl napsat obyčejný popík, ale refrén to trošku zachránil trošku „jiným“ aranžmá. Ale pořád je to JEN obyčejná písnička. A nebo možná DÍKIYBOHU? Nevím. Tohle je můj druhý tip na rádiový hit. Pokud už ho nehrajou…

Celkový dojem? Kde jsou časy živého bubeníka a živých muzikantů. Většina písniček je nahraná s automatem a těch synťáků je tam na můj vkus opravdu moc. Alanis se podle mě hodně vzdálila svému 13 let starému albu, které pro mě tehdy bylo jako zjevení. A nebo stárnu…