V sobotu jsme se navzdory předpovědi věštců z meteorologického ústavu probudili do nádherného slunečného rána. Babička s dědou jeli na zahradu a děti se přidaly k nim. Odvezl jsem je tam spolu s proviantem a vrátil se domů uklízet. Při obědě jsme dostali „báječný“ nápad zajet odpoledne za dětmi na kolech. Což o to, je to jen 20 kilometrů, ale pro netrénovaného člověka to bylo utrpení – obzvláště poslední úsek před Krásným polem, kde je táhlý kopec ke kostelu, jsem málem vypustil duši. Po sestoupení z kola jsem měl problém udržet se na nohou. Hodinku jsme si odpočali a – ouvej – vyrazili zpět.

V neděli ráno jsem měl problém vůbec vstát 🙂 Po částečné rekonvalescenci a obědě jsem se nechal přemluvit na brusle v parku. No, trošku jsem ty ztuhlé kousky zbytků svaloviny rozhýbal, ale nic moc. Po aktivní sportovní akci jsme zasedli okolo čtvrt na pět k té pasivní, fandili o sto šest a přikusovali k tomu báječnou domácí pizzu. Večer jsme koukali a drželi palce svým favoritům v Superstar. Bohužel, Malého SMS nestačila na Petrův postup. Porota byla tentokrát obzvláště slizká, ale jak nemám moc v oblibě Laďku Něrgešovou, byl jsem s ní zajedno, jak jim to pěkně nandávala.

V půl třetí ráno přišel plačící Malý, že je mu špatně a bolí ho hlava. Jen tak tak jsme stihli doběhnout na záchod. Teploměr ukázal 38,4. Uvidíme, co se z toho vyklube. Tipl bych to na přehřáti na sluníčku, ale to bylo v sobotu a nevím o tom, že by se úpal projevil až skoro po 30 hodinách. Snad to nebude nic vážného.

A málem bych zapoměl na výhru Velké.