Neovlivněn psanými recenzemi (které ostatně zatím žádné nevyšly), nebo názory jiných posluchačů se vrhám okomentovat bezprostředně při poslechu nové album finské skupiny The Rasmus, na které jsem čekal tři roky. Podotýkám, že hodnotím jen hudbu a bezprostřední působení na mě, takže texty jdou mimo mě.

Livin in a world without you

Věc známá ze singlu, kde je i v pomalé verzi, která mi přijde působivější. Na rozjezd a rozehřátí dobré. Jinak zatím nic objevného. Starý dobrý Rasmus.

Ten black roses

Hra na city hned od prvních taktů. Oblíbené A-mol a F, které tak brávalo u srdce dívenky u táboráku. Stále funguje. Refrén mi něco připomíná. Zatím ale nic extra. Jediná zajímavost na téhle skladbě je harmonický zlom před posledním refrénem.

Ghost of love

Je to tam a pořád čekám, kdy se to v nějaké skladbě vyvalí naplno. Střípky z předchozích desek. Nenápadné, ale jsou tam. Tady je to na začátku lehounký motiv z Not Like the Other Girls a před refrénem zase kousek z In the Shadows. Ale nevadí. Líbí.

Justify

První slaďák. Úvodní motiv mi přijde lehce inspirovaný Lullaby od The Cure. Jde jen o pocit. Refrén je „všeobjímající“. Až mi bude někdy smutno, tohle si rozhodně pustím. A bude ještě hůř 🙂

Your forgiveness

První oslovení nemastné neslané. Refrén se mi nelíbí. Připomíná mi jejich hodně starší věci. Tipuju, že tuhle skladbu budu při dalších posleších přeskakovat. Pojďme raději dál.

Run to you

Zajímavě zaranžovaná sloka. Refrén mi připadá rozházený. Jakoby původně patřil k jiné písničce. Možná se studiový mág přehmátl při práci s myší 😉 Refrén začne být zajímavý teprve v posledních osmi taktech, kdy se přidá sbor. Pak už ale skladba končí. Tak dál.

You got it wrong

Druhá skladba ze singlu. Opět zajímavý zlom mezi slokou a refrénem. Líbí. Ale možná je to předchozím opakovaným poslechem. Část před sólem, kdy Lauri zpívá jen za doprovodu cinkajícího keyboardu, mi přijde jako říkanka z filmů o Freddym Krugerovi 🙂

Lost and lonely

Nic objevného, přijde mi to nudné. Sólo stokrát slyšené v jiných skladbách. Tuhle snad ani nedoposlouchám. Až bych řekl, že touhle skladbou by mohla celá desku skončit.

The fight

Šlapající, zajímavé, ale nudné. Lauri zpívá, jako by se nudil.

Dangerous kind

A je to tu. In the Shadows v ještě nápadnější podobě. Tady je inspirace v úvodní pasáži víc než patrná. Refrén je těžkopádný a navíc mi připomíná sedmou skladbu.

Live forever

A jedna pomalá na závěr. Sloka mi přijde harmonicky hodně zmatená. Není se čeho chytit. Refrén komentovat nebudu. Závěr desky jako když kapela hraje na konci plesu k odchodu do šatny.

Nerad to říkám, ale nové album nebude asi žádná revoluce. Přijde mi, jakoby je na ty tři roky někdo zakonzervoval. Celkově mi tohle album přijde měkčí, než předchozí Dead Letters Hide from the Sun. Není tu žádná pecka typu Last Generation, nebo Lucifer’s Angel. Hoši ze Severu, zklamali jste mě. Nicméně věřím, že opakování je matka moudrosti a několikerým poslechem se jedna, nebo dvě další zajímavé skladby vyloupnou.