Před pár lety si kamarád pořídil koloběžku. Přišlo mi to srandovní – dospělý člověk na dětské hračce.

Pak mě ji jednou nechal vyzkoušet…

A já byl lapen…

Pořídil jsem si novou krásnou Crussis Active a po několika kratších zkušebních vyjížďkách na ní vysmažil rovnou stovku (k Šanci a zpět). A zjistil jsem, že je to méně únavné, než na kole a že člověk zapojí celé tělo a že ten pohyb se mi líbí a že prostě je to super.

Od té doby kolo poměrně smutně stojí v rohu ložnice. Byl jsem se na něm nedávno jednou projet a přišlo mi to takové… zvláštní.

Mezitím si přítelkyně pořídila tu samou. A slovo dalo slovo a společně jsme se přihlásili na Ostravský půlmaraton na koloběžkách.

Oba jsme z toho měli trošku obavy. Na startu se sešlo 24 borkyň a borců s menšími i většími stroji. Ač kolobkozávodní panic, postavil jsem se celkem dopředu, protože „baby přece nebude sedět v koutě“, co? Třeskl výstřel a dav jednonohých vyrazil dopředu. Hned po startu přišel kopeček, který jsem poctivě vydupal a pak v předpisovém sklonu sesvištěl až k Ostravici. To jsem byl v první desítce. Následoval krátký přejezd okolo Masarykova náměstí a prudká zatáčka na Sokolskou, kterou jsem si v plné rychlosti s náklonem užil. Sokolská byla dlouhá předlouhá, ale statečně jsem kopal deset – deset (kdo neví, tak na kolobce je třeba střídat nohy, jinak by vám ta kopací časem upadla). U radnice mě předjela červená Crussis Urban, na které mě zaujal její majitel, který jednou kopl a jel. Po pár vteřinách znovu kopl a jel. Já za to jeho jedno kopnutí kopl tak desetkrát a stejně byl rychlejší. Zřejmě slušnej oddíl…

Po otočce na Bohumínskou následovalo nekonečných 5 kilometrů ke druhé občerstvovačce, kde následovala otočka a kousek zpátky v protisměru. Tady jsem potkal kamaráda a Tinku, kteří byli kousek za mnou (alespoň se mi zdálo, že je to kousek). Pak přišel průjezd okolo Karoliny a nepříjemný kopec nad benzinovou pumpu, kde mě mohutně povzbuzovala trenérka Bokolobky Šárka Waldhauserová. Pak ještě několik nekonečných kilometrů po Místecké, kde už v protisměru fičeli ti nejrychlejší na cestě k cíli, průjezd přes Dolní oblast, zpátky na Místeckou a posledních 5 kiláků před sebou.

V duchu jsem si přehrával, jak jsem loni přesně v tomhle úseku běžel Ostravský půlmaraton a v iPodu mi zrovna začala hrát moje na běh nejoblíbenější skladba od Bruno Marse (Lazy song) a já ji přepínal pořád dokola až do cíle 🙂 Kousek před poslední otočkou na Cihelní se na mě začala těsně lepit slečna Nela z Hlučína, která byla chvilku na jednom z úseků přede mnou. A to jsem si řekl, že toho bohdá nebude a stejně už nohy nebudu potřebovat a zapnul jsem turbo a za chvilku profičel cílem.

V cíli mě překvapil celkový třas celého těla. Asi málo soli. Nebo piva 🙂

Tinka dojela 5 minut po mě

 

Resumé?

11. místo celkově z 24 účastníků.

A 8. místo z 16 mužů.

Škoda, že nebylo dělení na kategorie jako u běhu. V kategorii 41 – 50 bych byl stříbrný na bedně.

Na to, že máme kolobku necelých 5 měsíců, to není vůbec špatné.

Všechny fotky

P.S.: díky, Mirku, žes mi ji tenkrát půjčil 🙂