Milé děti!

Váš oblíbený internetový magazínek se rozhodl přispět ke sváteční pohodě dalším dílem nepravidelného seriálu „Trampoty s Českou poštou“ (předchozí díl 1 a 2 – několik dalších nebylo z důvodu pokročilé sklerózy publikováno a ty o časopisech velikosti A4 obsahujících vložená CD a narvaných do schránky velikosti A4-10 nemá cenu psát). A protože je čas vánočních svátku, tentokrát vám přinášíme příběhy dva.

Příběh první

Pan Karásek čeká balík. Blíží se den, kdy na římse přistane neviditelný mužík s pytlem dárků na zádech a pan Karásek je čím dál víc nervóznější. Když už zbývá do Štědrého dne pět dní, v poštovní schránce se to konečně zabělá a pan Karásek s radostí běží na poštu s doručenkou. Cestou tam si všimne, že doručenka má dva dny staré datum. Inu co, asi omyl. Na poště si utrhne lísteček z APL (automatizovaný poštovní lístkovník – jedno z pozitiv nedávné přestavby hlavní pošty) a v dobré náladě vyčká 30 minut, než přijde na řadu. Jakmile blikne jeho číslo na displeji, zamíří k přepážce číslo 5, kde mu pracovnice pošty po kontrole doručenky oznámí, že jde o balík a musí k přepážce číslo 18. Jde tedy přes celou poštu k přepážce číslo 18, kde mu pracovnice sdělí, že musí počkat, až si jej APL přepne k její přepážce. Pan Karásek je lehce zmaten, ale zatím neztrácí náladu. Na APL blikne u jeho čísla přepážka číslo 6. Stále poměrně asertivní pan Karásek šlape opět přes celou poštu k přepážce číslo 6, ovšem těsně předtím, než dorazí, blikne na APL číslo 18. Pan Karásek v duchu vezme boží jméno nadarmo a šlape zpět, kde konečně obdrží svůj očekávaný balíček. Na dotaz, proč je na doručence dna dny staré datum, když dorazila teprve dnes, neumí pracovnice za okénkem odpovědět.

Dva dny nato najde pan Karásek ve své schránce druhou výzvu k vyzvednutí balíku, který má už dávno doma. A protože jsou vánoce, svátky klidu, míru a odpouštění, nikam nevolá, protože ví, že rozhovor by se nenesl v poklidném duchu. Příběh končí záběrem na poletující sněhové vločky…

Příběh druhý

Je pár dní před Silvestrem. Rodina Karáskovic si užívá volna, zatímco pan Karásek si užívá zaměstnání. Opět ale očekává balíček. U jeho televizoru se pokazil ovladač a tak pan Karásek objednal nový, protože sledovat stále jednu stanici začne být po měsíci nudné. Po návratu z práce najde ve schránce doručenku. Přeptá se členů rodiny, jestli v čas uvedený na doručence byli všichni doma a neslyšeli zvonění a když mu to rodina potvrdí, rozhodne se zavolat na číslo uvedené na zadní straně doručenky. Pan Karásek popíše situaci a zdůrazní, že to není poprvé. Pracovnice pošty mu nechce sdělit ani jméno doručovatelky, ani její telefonní číslo. Pan Karásek si tedy vyžádá jméno nadřízené a sděluje, že tentokrát se nenechá ukolébat časem a hned zítra napíše stížnost, protože tohle není poprvé. Zpočátku příjemný hlas pracovnice na druhém konci drátu změní odstín o několik stupňů poté, co pan Karásek vyřkne kombinaci klíčových slov „doručovatelka“, „líná“ a „veš“ (…Kdo by se taky trmácel do osmého patra s jedním balíčkem? Ostatně, Karáskovi stejně nikdy nebývají doma, takže ani nebudu zvonit…).

Příběh opět končí záběrem na poletující sněhové vločky. V pozadí je vidět plápolající ohníček…