Můj pohled pomalu sjíždí po předloktí k onomu místu. Napjatá kůže. Vnímám každý pór, každý zvrásněný záhyb, každý chloupek.
Dokážu to?
Poslechnu ji?
Přemlouvala mě, ať to alespoň jednou zkusím, že to vážně nic není. Zpočátku to prý trochu zabolí, ale pak je to moc příjemné.
Zhluboka se nadechnu.
Jako zpomaleně vidím, jak se má pravá ruka s tou kovovou věcí blíží k mému levému předloktí.
Váhám.
Ruka mi klesá.
Nečekal jsem, že to bude takhle těžké. Ten frajírek odvedle se tuhle v hospodě chlubil, že už to taky zkusil. Prý to štíplo a pak už to bylo v pohodě. A ten pocit pak – prostě božský.
Točí se mi hlava.
Naposledy pohlédnu na svou levou ruku, na které mi pulzují žíly.
Tak teď!
Rozhodným pohybem pozvednu ztěžklou pravou ruku a plynule mířím k zvolenému místu.
Cítím chvění v celém těle.
Nadechuji se, zavírám oči a…

Ne! Jsem posera! Ať si manželka říká co chce, nedokážu to! Vypínám depilátor, ukládám jej do ženiny skříňky a zahanbeně opouštím koupelnu.