Znáte Beskydskou sedmičku? Pokud ne, tak vězte, že se jedná o extrémní závod, kde se snažíte ve dvojici dostat pěšky, nebo běžmo z Třince do Frenštátu pod Radhoštěm přes sedm beskydských vrcholů, a to v časovém limitu do 30 hodin. Těch vrcholů je ve skutečnosti osm. Koho by zajímala historie závodu, sahající až do roku 2010, může si počíst tady.

Osobně znám několik lidí ze svého okolí, kteří se téhle skoro stokilometrové šílenosti zúčastnili (a dvě z účastnic našich úterních RUNGO výběhů dokonce skončily na třetím místě). Tak jsme si před časem s mou úplně nejvíc nejlepší kamarádkou Martinou řekli, že co kdybychom si to zkusili cvičně projít, abychom zjistili, jestli by nás to třeba napřesrok nelákalo si to proběhnout. Slovo dalo slovo a po týdnu plánování trasy, vybavení, jídla, spaní byl před námi den „D“, kdy jsme se snažili jednou rukou nahodit naložené bágly na nic netušící záda.

Naše trasa nekopírovala přesně oficiální trasu závodu, ale víceméně byla stejná. Ostatně, šlo o to přejít 7 (8) beskydských vrcholů a dostat se pokud možno v původním stavu domů.

Pro potřeby výpravy jsme si dopředu určili role: já coby tvůrce mapy trasy a rozličných papírů s itinerářem a poznámkami k cestě a motivátor („Makej do toho kopce!“, „Žádná pauza na kafe, šplhej!“, nebo „Nespi v chůzi!“) a Tina coby svačinářka a kronikářka celé akce. Nutno dodat, že i přes pečlivě připravenou mapu jsme několikrát sešli z cesty (a přísahal bych, že to nemohlo být mou vinou 🙂 ).

Ve čtvrtek jsme se sešli po desáté hodině dopolední v tramvaji směrem na Ústřední autobusové nádraží a tady už předávám prostor zapisovatelce akce, která si poctivě vše poznamenávala cestou do notesu a to ať už byla nálada výborná, nebo stála takříkajíc za hovno (dámy prominou):

Čtvrtek 11.6.2015

17 kg!

• ráno doma jsme si vážili bágly, Liborův 17 kg, můj 15 kg, to bude šílené, jestli tohle přežijeme, 7 vrcholů za 2,5 dne, uvidíme… jdeme přece na výlet 🙂
• 9:38 hod: čekáme na ostravském ÚANu na autobus směr Třinec-železniční stanice, jsme hotoví z nošení těch těžkých krosen už teď, do toho se začínáme hádat ohledně stylu humoru a používání nadávek, navíc je venku šílené horko
• 11:26 hod: příjezd do Třince, Libor si utahuje tkaničky a sundává odepínací nohavice, já si učešu dva culíky a pak už vyrážíme po žluté směr Rovná přes hezký Třinecký lesopark
• 12:45 hod: Rovná, odbočujeme na zelenou, sluníčko peče, větřík fouká, je nám moc hezky, to bude nejspíš tím, že se nekoná žádné stoupání a ťapkáme si pěkně ve stínu, poprvé jsme zabloudili, na 5. km uprostřed lesa byla rozkopaná nová (asi?) silnice napříč žlutou turistickou značkou, tak jsme to prostě durch přešli, co jiného, že?
• 13:30 hod: jsme zhruba na 7. km, dáváme si svačinku v podobě chlebů s paštikou a dřevnatých kedlubnů
• 10. km: opět jsme se ztratili, takže nás čekal prudký výšlap přes 5 vrstevnic kolmo nahoru, já myslela, že zdechnu a proklínala horko, krosnu, značení stezek, Libor furt v pohodě šlape nahoru jak robocop. Zjistila jsem, že se s krosnou do kopců mírně dusím a taky to, že si mě Libor pořád nechce vzít 🙂
  

  Po zelené

• 12. km: sedlo Malý Javorový, šlapeme dál, bez svačiny, umírám
• 16:20 hod, 13. km: jsme na Malém Javorovém, ve vzduchu plachtí paraglideři, na vrcholu je nádherná chata, kterou hlídá kočička, ta nás doprovodí nahoru do chaty, kde se konečně umyjeme, doplníme zásoby vody a hlavně se pořádně najíme, což ocení hlavně mrtvá ženská část skupiny. Objednám si černý citrónový Litovel a Libor klasický, k tomu borůvkové knedlíky a jsme oba v nebi
  

  Nebeská mana

• 17:15 hod: vyrážíme z chaty po modré, s knedlíkama a pivem v bříškách tahat krosny do kopce není vůbec zábavné
• 18:00 hod, 15. km: první vrchol zdolán, konečně jsme dobyli Velký Javorový, mám šílenou krizi a chce se mi spát
• 19:27 hod: jsme někde pod úrovni vrcholu Ropice, nahoru nešlapeme, jednak už je dost pozdě a jednak tam není značená stezka. Bereme to jako dobytí druhého vrcholu a přemýšlíme, co dál, původní plán byl spát na Travném, to nemáme šanci stihnout, takže sestupujeme dolů do sedla Pod Velkým Lipovým, kde nejspíš už zalehneme, kafe volá!
• 20:00 hod: rozdělali jsme spacáky a karimatky, jdeme si vařit polévku, kafe a pořádně se najíst. Jsme oba hodně unaveni, takže pojíme, umyjeme se, převlékneme rychle do suchého spacího oblečení – mezitím v té liduprázdné divočině kolem proběhne běžec (what???) – a jdeme ulehnout. V nohách máme 21,25 km a zjišťujeme, že s krosnama se šlape pěkně blbě, pěkně pomalu, pěkně únavně, a že musíme překopat časový harmonogram výletu. Nejvíc se těšíme na hvězdné nebe nad náma, obloha je totiž jak vymetená 🙂
  

  Tady budeme spát

Pátek 12.6.2015

• 4:00-6:00 hod: pomalé probouzení, hvězdy byly překrásné, noc klidná a tichá, bez komárů nebo jiného hmyzu, trochu nás otravovaly malé mušky při usnutí a pak zase ráno u probuzení, akorát ráno bylo kolem nás hodně slimáků, které nesnáším, ale Libor by si je dal klidně k snídani dle jeho slov
• 6:00 hod: snídáme ovesnou kaši z pytlíku, k tomu rozinky a banán, nechybí ani černý čaj s medem, pak krátké protažení a balení všech bebechů zpět do krosen. Libor si dá ještě plank v délce 150 sekund, přece nebude rušit plank challenge 🙂
• 7:00 hod: odchod po žluté směr Morávka a z ní pak pošlapeme na Travný
• 8:30 hod, 24. km: opět jsme zabloudili, takže musíme prudce sejít, poprvé jsme se pohádali, hladinu nervozity zvedla moje prý přehnaná péče o Liborovy brýle, Libor je dekofeinovaný, potřebuje dávku a do toho ho bolí koleno. Trochu se uklidníme díky ledové vodě ze studánky, kde zároveň nabereme vodu a osvěžíme se
  

  Studená voda uklidňuje

• 9:30 hod, 28. km: jsme v Morávce, jako na potvoru jsou všechny hospody zavřené a oba máme brutální potřebu kávy, v Coopu si kupujeme nanuky, posvačíme mrkve a jablka, nálada je pak lepší
• 11:40 hod: výstup po zelené na Travný-rozcestí, cesta byla příšerná, samý šutr a pořád přímo do kopce, já to nedávala, chtěla jsem doslova umřít, jednak bylo šílené horko a jednak pořád chyběla káva (ach ty závislosti), Libor šlapal opět jako robocop, Byla jsem naštvaná z toho, jak je furt Libor naspeedovaný. Na rozcestí si vaříme kávu, k tomu sníme dva chleby s paštikou a taveňákem, jako dezert zhltneme tatranku. Já ani nevím, že jsem vůbec jedla, nějak ve mně to jídlo pokaždé hned propadne strávené dolů. Po jídle a kávě je konečně síla jít dál
  

  Pauza na kafe

• 13:20 hod: konečně vrchol Travného, cesta byla opravdu šílená, Libor tento vrchol přejmenoval na Otravný Travný. Libora bolí hodně ramena a má krizi. Já svoje  ramena dávno necítím, tudíž je už ani neřeším. Oba potřebujeme na velkou, takže místo vysněného ledového piva bude hledání místečka na vykonání potřeby 🙂
• 14:50 hod: sešli jsme po modré z Travného do sedla Na přelači, vycucáme přesnidávky, vyvětráme nohy a plánujeme chlazení nožek v Mohelnici, kde by měl být podle mapy Tošanovský vodopád (bohužel mimo naši trasu), slunko pořád brutálně peče.
• 15:30 hod, 37. km: další bloudění, i když jiná cesta než žlutá na Lysou Horu nevede…nevadí, zvykli jsme si, značení v této části Beskyd je hodně nepřehledné
• 15:50 hod, 39. km: jsme v Krásné, kde zastavujeme v hospůdce Rekreant, vytušila jsem totiž, že než dojdeme na Lysou Horu, tak nám můžou mezitím zavřít Šantán a už bychom si nedali ani teplé jídlo a ani pivko. Libor si objednal šišky s mákem, já halušky se zelím a slaninou. K tomu oba jedno chlazené. Vzhledem k pokročilému času jsme definitivně rozhodnutí, že B7 ukončíme v polovině, na Lysé Hoře přespíme a na sobotu naplánujeme pouze sestup do Ostravice. Máme toho už plné kecky, slunko praží a jsme unaveni. Druhou polovinu výpravy si dáme příště a opět s radostí. Nemá smysl se trápit. V hospodě zjišťujeme, že by jsme na Lysé měli potkat Liborova kámoše Roberta, který tam plánuje přespat na východ slunce
• 17:50 hod: už asi 40 min šlapeme po žluté směr Lysá Hora, umírám vedrem a únavou z piva, doslova to tlačím do kopce, Liborovi se jde dobře. Trochu se zas hádáme, únava dělá svoje, proto zastavujeme a vaříme kávu, po ní si cucneme ještě energetický gel a pak už šlapeme opět nahoru
  

  Pekelná výheň

• 20:30 hod: jsme na Lysé Hoře (Šantán i Desítka pochopitelně už zavřené), cesta po žluté z Krásné byla opravdu krásná, šlapalo se po kávě a gelu dost dobře, i nálada byla moc fajn. Nahoře nás překvapil silný vítr, takže se rychle fotíme u hladícího bodu, u toho se zároveň hádáme o to, kdy a kde se obléct a kam sestoupit do zákrytu a moci tam přespat.
  

  Konečně hladící bod!

  Nakonec sestupujeme dle pokynů Liborova kámoše Roberta pod jižní sjezdovku, tam vytahujeme spacáky, roztahujeme karimatky a snažíme se uvařit v tom vichru čaj a polévku. Máme málo vody, na kafe už nezbyde. Robert kolem nás později projde, Libor si od něho lokne rumu, na oplátku nabídne naši slivovici z placatky a Robert pak pokračuje dál a nechá nás spát. Nálada o ničem, nechce se nám ani mluvit.

  

  Kde budu spát???

Sobota 13.6.2015

• 4:20 hod: vychází sluníčko, Libor fotí pár fotek a spíme dál
  

  Východ slunce ze spacáku

• 6:30 hod: budíme se, slunce peče, obloha jak vymetená, tak jako téměř po celou dobu výletu. Oba jsme se uklidnili a jsme zase šťastní a v pohodě. Kolem nás procházejí první turisté. Někteří i zdraví a ptají se na medvědy v noci 🙂 Libor šlape nahoru podél lanovky pro vodu a na záchod, dolů pak sbíhá a vypadá nadšeně. Pak si děláme opět kaši a kávu, sušíme spacáky a myjeme se
  

  Snídaně v trávě

• 9:00 hod: odchod ze spacího místa na Lysé Hoře, nahoře si zajdeme ještě na záchod, doplníme vodu, pofotíme se na terase a po červené se vydáme dolů do Ostravice
  

  Na terase

• 11:50 hod, 52,74 km: sedli jsme si v Hostinci u řeky v Ostravici, kde se opět myjeme, dáme si Plzničku a svíčkovou, já ještě presso na závěr, jinak bych nadobro usnula. Výprava je u konce, jsme hotoví, slunce pořád peče a představa dalšího výšlapu směr Smrk je pro oba doslova šílená
• 13:58 hod: odjezd vlaku z Ostravice do Ostravy, hodinky ukazují kousek za 53. kilometrem, na cestě domů padla na oba únava, ve vlaku je nedýchatelno, ale i přesto se cítíme krásně a vzájemně propojeně
  

  Na nádraží

Výprava mýma očima: když jsem si vymyslela tento druh výletu, netušila jsem, že Libora přemluvím tak rychle, a že bude s tak obrovským nadšením celou akci plánovat. Nadšení z příprav bylo obrovské, nemohla jsem se dočkat termínu, kdy to klapne, doufala jsem, že dostanu volno v práci a budu si to moct užít.

Myslím, že jsme si ověřili, co pro nás ten druhý znamená, hlavně jsme zjistili, jak kdo reaguje a tak už víme, co na budoucích výpravách od druhého čekat. Těším se na příště!

Konec 1. části

 

Po absolvování první části našeho putování už víme, že tohle rozhodně nechceme běžet. Beskydy jsou natolik krásné, že profičet je za 30 hodin s jazykem na vestě by bylo škoda. Navíc ani jeden z nás opravdu nemá takové ambice. To přenecháme s radostí jiným.

Jak bych to celé trojdenní putování shrnul? Beskydy jsou krásné i se sedmnáctikilovou krosnou na zádech, pokud máte po boku někoho, kdo vás i po výšlapu na Travný ve 35 stupňovém vedru dokáže rozesmát.

Všechny fotky

Druhá část