Pes

Pes

Před necelými třemi týdny jsem začal běhat. Chodím běhat každý den, převážně po setmění. Mám svou pravidelnou zhruba pětikilometrovou trasu Komenského parkem. Problém je zhruba v polovině, kdy se dostanu na okruh, který je hned za památníkem a je přes den místem, které navštěvují bruslaři, malí cyklisté, ale i lidé jen tak na procházce. Večer je to místo, kde člověk nepotká živou duši. Pokud tedy nemá to štěstí jako já a třikrát nenarazí na někoho, kdo venčí své tři dobrmany.

Když se mi to stalo poprvé, zůstal jsem v lehkém šoku stát nevěda co dělat. Vzápětí kolem mě prošly dvě ženy a jedna z nich pronesla památnou větu „No jó, on tu běhá“. WTF?

Podruhé šlo o jednoho psa většího plemena a to už jsem polykal nadávky.

Teď když vidím malé baterčičky připevněné k obojku, pohybující se mým směrem jako molekuly pana Browna, podvědomě už zpomaluji a čekám, co bude. Včera na mě vyjeli hned tři a aby to bylo zajímavější, ze tří stran současně. Evidentně neměli košíky, protože ten první do mě v tom běhu narazil čumákem a tam, kde mě trefil, bych asi košík cítil. Zařval jsem na ztichlý park „Doprdele dejte si je na vodítko, nebo si na ně příště vemu pepřák!!!!!!!!“ Majitelka přerušila družný hovor se svou kamarádkou, přivolala psy (mezitím do mě narazil v náznaku skoku ještě druhý) a začala se mnou diskutovat na téma, že tenhle úsek parku je právě pro psy bez vodítka. Dorazila mě větou „Když, tak příště houkejte.“ Copak jsem vlak, nebo co?

Nestraním ani sobě, ani pejskařům. Chápu, že tahle část parku je pro psy bez vodítka, ale taky je pro lidi. Vyběhli by na mě i za světla, kdybych jen normálně šel? Vybíhají běžně i na děti, které se pohybují parkem rychleji, než je chůze? A nemá mít pes ve městě náhodou košík vždy a všude?

Zajímavé bylo, že chvíli předtím jsem na druhé straně toho okruhu potkal paní s dvěma „voříšky“. Ti si mě prohlédli a nevěnovali mi pozornost. Proč může být ořech vychovanější, než tzv. bojové plemeno? I když, dobrman asi nepatří mezi bojová plemena, nicméně jak je to větší jak houpací koník, už se toho bojím.