Před časem jsem četl obdivné výkřiky na rozličných diskusních fórech.

Smál jsem se jim.

Později jsem četl reakce prvních majitelů, kde toho mimo slov „Yeaaaah“, „Great“, „Wow“ a „Fantastic“ příliš mnoho nebylo.

Smál jsem se jim.

VJB (Velký Jablečný Bůh) mě celou tu dobu sledoval a čekal na svou příležitost. A ta přišla. Řízením osudu jsem strávil poslední víkend v poklidu rodinného radiátoru s tímto zázrakem.

Dosmál jsem se…

Na začátek musím prohlásit silným a jasným hlasem slova, jež mi v komunitě uživatelu systému Windows Mobile zřejmě nikdy nebudou zapomenuta: iPhone je skvělý strojek a skoro dokonale si mě získal. Koho to popuzuje, nebo je mu ze mně fyzicky zle, nechť zamíří jinam.

V pátek jsem převzal úhlednou černou krabičku a přískoky se blížil k domovu. Automaticky jsem předpokládal, že kdokoli mě uvidí, musí nutně vědět, co se v té malé černé skříňce s nakousnutým jabkem na boku skrývá a bude mě o to chtít připravit. Přímo jsem cítil, jak mi září v ruce. Nevšiml si mě nikdo.

Doma jsem vybalil přístroj z krabičky a jal se ho zkoumat. Po prvním lehkém osahání se mi vybavil můj starý dobrý Palm blahé paměti. U iPhonu neexistuje multitasking, aplikace jsou taknějak spuštěny pořád, takže přepnutí je opravdu bleskurychlé. To se ale nedá popsat, to se musí zažít. Po chvíli hraní a nechápavého zírání na naprosto plynulé skrolování v seznamech a neskutečný pocit při „hlazení“ displeje jsem se rozhodl zkusit krabičku připojit k počítači a vyzkoušet nějakou tu synchronizaci. Na několika stránkách jsem četl, jak je synchronizace s iTunes problémová a že člověk může zapomenout na Outlook. Světe div se – po instalaci iTunes a zaškrtnutí, co chci všechno synchronizovat, jsem měl po pěti minutách v iPhonu veškeré své schůzky, akce a kontakty a to dokonce včetně fotografií. Včetně češtiny samozřejmě. Fajn.

Zamyšlení první:
K čemu mi je funkcemi nadupaný komunikátor, když sedím v čekárně u lékaře, chci poslat SMS, nejprve se musím zamyslet, jakým způsobem – zda přes menu Zprávy, nebo raději přes Mobile Shell a volbu Nová zpráva, nebo ještě lépe přes záložku s fotkou pěti oblíbených, podržením prstu a výběrem Nová zpráva, nebo z menu Start a Zprávy a nebo ještě jinak? U Windows Mobile je tolik možností, jak dělat jednu věc, až to prostého uživatele mate 🙂 Než se rozhodnu, kudy tudy, samozřejmě zapomenu podstatnou myšlenku SMS. Všiml jsem si, že se mi dost často stává, že chci něco najít, vezmu MDA do ruky, začnu hledat způsob, jak požadovanou informaci nalézt a než skončím, zjistím, že už ani nevím, proč jsem ho bral do ruky. Dvěmi slovy: celkem naprd.

V pátek jsem šel spát ve dvě ráno, kdy už mi ani skvěle kontrastní displej nebyl k ničemu, neboť jsem viděl šedě. Ovšem předtím jsem prohnal útrobami iPhonu pomocí programu Installer a iBrickr hromadu aplikací, které rostou jako houby po dešti. Sice jich zatím je v porovnání se systémy Windows mobile a Symbian pár, ale nezapomínejme, že iPhone je na trhu pár měsíců a veškeré dostupné aplikace jsou vlastně fanouškovské výtvory. Denně vznikají nové nativní aplikace. Žádné webové widgety, ale skutečné aplikace. To, že dnes iPhone neumí Copy and Paste, je podle mě otázkou měsíce. V srpnu si taky asi nikdo nedokázal představit, že dnes bude stačit k odblokování jedna webová adresa. Ostatně, vždyť jde v podstatě jen o Linux Mach jadro + BSD utility + Apple SW 🙂

Všechny skvělé vychytávky vyjmenoval před časem ve své vyčerpávající recenzi Patrik Zandl. Jen v kostce, co ve mě zanechalo dobrý pocit. Příchozí a odchozí SMS s jedním adresátem se řadí podobně jako v IM kecálcích (jabber, ICQ). Příjemné. „Brousení“ webu je v Safari pohodlné a návykové. Stránka se nejprve načte na šířku displeje přesně tak, jak vypadá v reále. Na dvojťuk, nebo roztažení prsty se zvětší a přerenderuje opět do skvěle čitelné podoby. To vše naprosto plynule. OperaMini se snaží o totéž, ale není to totéž. <flame>Kdo jednou vyzkouší webový prohlížeč na iPhonu v akci, tomu přijde Pocket Internet Explorer, nebo weby přes Skweezer.net tak chudé, jako je rozdíl mezi skutečným obrazem na zdi a jeho pátou oxeroxovanou kopií.</flame>

Zamyšlení druhé:
Nač mi je u komunikátoru QWERTY klávesnice, když jedu v plné tramvaji, někdo mi pošle zprávu a očekává odpověď? Tramvaj drncá, lidé se lepí, já visím na tyči, houpu se a drncám do lidí, vytahuji komunikátor, vysouvám QWERTY klávesnici a ačkoli její hlavní výhodou je psaní obouruč, tohle si teď opravdu dovolit nemůžu. Čili buď rezignuji a odepíšu, až tramvaj zastaví a já vystoupím, nebo raději zavolám. V obou případech tak nějak ztrácí QWERTY klávesnice svůj význam.

iPhone nemá skutečnou klávesnici, ale „jen“ softwarovou. Na tu jsem byl opravdu zvědavý, protože zase jsem četl, že cokoli nakresleného na displeji se přece nemůže vyrovnat skutečné klávesnici ze železa. Tedy z plastu. Omyl, přátelé. QWERTY klávesnička iPhonu je vážně skvělá. Vyzkoušel jsem rozličná jakoajfoun řešení pro Windows Mobile a nic mě neuspokojilo. Po vyzkoušení klávesnice na iPhonu už ani nemá smysl hledat dál. Po třech dnech psaní si troufnu říct, že jsem na ní schopen psát rychleji, než na „tvrdé“ klávesnici Asusu (s vypnutou T9). Aby to nebylo jen plácání prázdné slámy, otestoval jsem se. Vyzkoušel jsem vymyšlenou větu Dobry den. Jmenuji se Josef Novak a zadam o zamestnani ve vasem podniku napsat na Asusu se zapnutou T9, bez zapnuté T9 a na iPhonu. Výsledky byly následující:

Asus bez T9	37 sec
Asus s T9	27 sec
iPhone	34 sec

Chtělo by to delší testování, ale o to vůbec nejde.

Strojek má ale i své mušky a jednu masařku. Píšete SMS, přepnete se do hlavního menu, spustíte znovu SMS a sledujete, jak během jednoho bliknutí rozepsaný text zmizí.(opraveno v novém firmware). V kombinaci s absencí Copy and Paste to zamrzí a člověk nejde daleko ke sprostému slovu. I nějaké to „kruciš“ padne.

Někoho může mrzet, že si sice může přečíst DOC a XLS dokumenty přijaté e-mailem, ale že už do nich nemůže nic vepsat. Řekněte mi ale, kdo z nás, kteří nemáme iniciály R a H, to někdy dělal? Já tedy ne.

V seznamu e-mailů nejde mazat více zpráv hromadně, jen jednu po druhé. To je u více než 20 zpráv poměrně nepohodlné a nedomyšlené, ale osobně si myslím, že to vyřeší buď nový firmware, nebo se najde nějaký nadšenec a vyrobí nějaké udělátko.

Pomocí bluetooth se nepřipojím ke své externí GPS (to je ta masařka). To beru jako největší mínus, ale když už by došlo na výměnu, na geocaching máme Garmina a na autonavigaci se někde v bazaru najde za pár šupů starší Acer N35 a je vystaráno.

Technoidi kříčí: vždyť to nemá 3G, foťák fotí dobře jen na denním světle, chybí tomu kamera, jak se asi píše SMS v zimě v rukavicích, atd atd. A já odpovídám: no a? A technoidi kontrují: vždyť si tam nemůžeš ani upravit nic v registrech tak jako my. A já na to: na hraní s registry mám tablet. A musím si přiznat, holky už ani moc neletí na věty typu „Hele, tady koukej, mám tu tlačítko START a menu stejně jako ve tvých Windows na noutbuku“.
Co vlastně potřebuju? Chci volat. Chci pohodlně psát SMS. Chci přes Wi-Fi pohodlně surfovat a komunikovat. Chci si číst elektronické knihy. Chci sledovat nějaké ty seriály, kterými nechci „špinit“ stolní DVD. A občas chci poslouchat nějakou tu muziku. A technoidi se opět ozývají: ale to naše windowsí komunikátory umí taky. A já odpovídám: ano, ale jak? Proč se drbat na levé lopatce pravou rukou podhmatem přes rozkrok?

Všechno je to o dobrém pocitu.

Byl to dlouhý víkend. V sobotu i v neděli jsem uléhal po půlnoci. Ale myslím, že to stálo za to.

Na závěr si dovolím udělit radu všem tvůrcům software pro Windows Mobile, kteří se chtějí s WM co nejvíce přiblížit iPhone: NECHTE TOHO. Je to marné. Zkoušel jsem PocketContact, FunContact, MobileShell, ale ten pocit přirozeného dotyku se prostě iPhonu nevyrovná. Ať už se to jmenuje TouchFLO, nebo nějak jinak.

iPhone si mě skutečně získal a to až tak, že vážně uvažuju o změně svého mobilního vozového parku. Otázka do diskuse zní: proč bych neměl měnit Asus P525 za iPhone? Takže pokud mi to chce někdo rozmluvit, máte v komentářích šanci. Předem upozorňuji, že námitky typu „Nemá 3G“, nebo „Windows Mobile rulez!!!! Yeaaaaaah!!!“ mi jsou k ničemu a budu je mazat.