„Cestující, ukončete nástup na lince 417 OSAKA – NEW TIME, pravidelný odlet ve 12,30 hodin.“

Po rozjezdové dráze se dal do pohybu obří ZA-35 a začal nabírat rychlost.

„Dámy a pánové, vítejte na palubě ZA-35, linka 417, OSAKA – NEW TIME. Prosím, abyste po celou dobu letu, který bude trvat asi hodinu a dvacet minut, nekouřili a během startu a přistání se připoutali. Příjemný let Vám přeje kapitán letadla, DON HARISSON“.

Objednal jsem si u stevardky kolu s ledem a uvelebil jsem se u okna. Pod křídly ubíhají mraky. Začaly se mi klížit oči. Ostatně mám přes hodinu času, tak proč bych si nezdřímnul.

Čekají mne tři nelehké dny. Budou tam vědci z celého světa. Konference takového rozsahu se koná jednou za dva roky. Téma té letošní nebylo vybráno náhodou. V poslední době začaly přicházet z různých krajin značně podivné zprávy. Povětšinou se týkaly ztrát nejrůznějších dopravních prostředků, auty počínaje a vlaky konče. To se stávalo na normálních linkách za bílého dne. Nejzajímavější byl fakt, že všechny dopravní prostředky se ztrácely v přibližně stejnou dobu. Náhodní svědkové uvádějí čas 13 hodin plus mínus 10 minut.

Rodiny zmizelých lidí se začaly bouřit, demonstrovaly, zasílaly prosebné i výhružné dopisy vládám svých zemí.

Proto byla konference, na kterou letím, svolána o půl roku dřív.

Ale teď už nechám mozek odpočinout, zbývá mi necelá hodinka. Kola příjemně chladí a oči se samy zavírají…

—

„Nevím, jestli se to povede, nikdy jsem nepočítal s něčím tak velkým.“

„Sakra, chceš říct, že to ztroskotá na nějakejch tvejch nedomyšlenostech?“

„Nevím, prostě nevím! Konstruoval jsem to na maximální rozměr objektů do 50 metrů. Ale tady ti nemůžu zaručit stoprocentní účinnost. Vždyť ten krám má určitě přes sto metrů!“

„Tak hele, podívej. Svoje prachy jsi dostal, tak se snaž! A jestli od toho chceš před poslední akcí ustoupit, tak řekni. Naši PŘÁTELÉ asi nebudou v tomto případě nejpřívětivější, co myslíš?“

„Pokusím se udělat, co je v mých silách. Ale za výsledek neručím!“

—

Probudil jsem se. Vlastně nevím, jestli jsem úplně vzhůru. Kolem je naprostá tma a já ležím. Ale vždyť mám sedět v pohodlné sedačce a mířit k NEW TIME!

To je nějaký nesmysl!

Zvláštní, nemohu se pohnout.

Začíná tu být chladno.

I když nic nevidím, cítím, jak mi od úst vystupuje pára. Nacházím jediné vysvětlení, zřejmě jsme havarovali a já ležím v nemocnici.

Ta zima začíná být nesnesitelná.

Někde pode mnou je slyšet nějaký bzukot.

Do stehna se mi zabodla neviditelná jehla.

Začínám se potápět hloub a hloub, až k samým hranicím nebytí…

—

„Konečně jsme se dočkali. Boxy máme plné, všechny možné rasy a národnosti. Za několik minut se vracíme. Jak se těšíš domů, LEE?“

„To víš, půl roku z domova, to už je poznat. Ale hlavní je, že splníme úkol VLÁDCE. Až se vrátíme, asi přestanu lítat. Usadím se někde na okraji, daleko od lidí a tam spokojeně dožiju těch několik let, co mi zbývá.“

„Ale LEE, copak ty se nezúčastníš VLÁDCOVA experimentu? Přece jsi se nevydal na tuhle výpravu jenom proto, aby jsi její výsledky nevydal jiným!“

„Možná mě za to odsoudíš, ale já na ten experiment moc nevěřím. Nesmrtelnost – tu chtěli už naši prapředkové a víš, jak to dopadlo. Několik těch, kteří zbyli, je roztroušeno po všech koutech vesmíru. Viděl si, jak naši dopadli na Zemi. Trosky, živící se tou odpornou lidskou „životodárnou!“ tekutinou, trosky, které mohou vycházet jen po západu slunce a s východem slunce se zase vracet do hlíny! HALE, to přece není život!!“

„Máš pravdu LEE, ale VLÁDCŮV experiment je založen na úplně jiném principu. Copak jsi o tom nečetl?“

Ale četl, HALE. A vůbec, nechme zbytečných dohadů. Můj názor znáš a budu rád, když se o něm nebudeš nikde zmiňovat. Abych nezapomněl, co uděláme s těma dvěma ´zásobovačema´?“

„Bez starosti, LEE, leží v boxu číslo 15 a 37.“

„Takže je všechno v nejlepším pořádku a my se můžeme uložit k několikaměsíčnímu spánku.“

„Máš pravdu, takže ti přeji symbolickou dobrou noc, HALE.“

Zanedlouho klapla dvě víka hybernátorů a loď přešla na automatický režim.

—

„Parádní úlovek, ESEXI. To je zásobárna bílkovin nejméně na osm generací dopředu. A jak vidím, jsou tady zastoupeny dokonce dvě vesmírné civilizace. NEJVYŠŠÍ bude spokojen.“