Recyklováno z 21. 7. 2005

Volně inspirováno románem Neschopnost Roba Granta.

Vyzvání telefon.

„Do…brý den zde info…linka před…plat…ného Sta…ré Gardy Předvčerem u…tele…fonu Jarmil Ne…do…rost jak vám mohu po…mo…ci…?“

„Dobrý den, tady Kornelius Špona, Parazitova 111, Pardubice. Já jsem se včera vrátil z dovolené a mám jednu … není vám nic?“

„Ne to je…v…pořádku.“

„Dobrá. Takže k mé věci. Po dobu dovolené jsem měl nastaveno zasílání Staré Gardy k mé matce a po návratu jsem zjistil, že denní tisk k ní byl doručen o den později, v úterý a středu nedorazil vůbec a v pátek, kdy už měl být v mé schránce, byl opět v její. Můžete to, prosím, prověřit?“

„Ano…dobrá…vaše…jméno?“

„Kornelius Špona, Parazitova 111, Pardubice, ale to jsem vám již říkal. Opravdu vám nic není? Máte nějaký divný hlas.“

„Nene toje v pořádku trpím syn…dro…mem zpoma…lené…řeči při tele…fo…nickém ho…vo…ru diagnó…za…511998. Vaše jmé…no…prosím?“

„Ehm, vezměte si prosím papír a tužku a pište si: Kornelius Špona, Parazitova 111, Pardubice. Máte to?“

„Papír a tu…žku? Nic tako…vého tady ne…mám. Mám před se…bou počí…tač a nějaká tla…čí…tka.“

„Aha, no to bude na dýl. Jak dlouho pracujete na infolince?“

„Tři mě…sí…ce. Dnes pře…sně…na…den.“

„Tak to vám upřímně gratuluji. A teď zpět k mé věci ohledně doručování mého předplaceného tisku.“

„Vy máte před…pla…cen denní tisk?“

„Ano, u firmy, která vás zaměstnává. Prosím pěkně, neberete nějaké prášky na ten váš syndrom?“

„Prá…šky? Dnes jsem si vzal jen rohy…pnol a dithi…a…den, jinak nic.“

„Aha, pak naprosto chápu. Takže teď si najděte mé jméno a adresu v počítači a zadejte reklamaci na nedodaný úterní a středeční výtisk.“
Ozývá se klapot klávesnice.

„Mám tady ně…ja…ké obrá…zky.“

„Cože? Jaké obrázky?“

„Hmm…pěkné…něja…ké ženy…v…plav…ká…ch…i…bez“

„Prosím, bedlivě mě poslouchejte. Podívejte se vpravo od sebe. Sedí tam člověk?“

„A…no…ty fotky…jsou…moc…hez…ké…uch…“

„Nechte toho! Sundejte si z uší ta sluchátka s mikrofonem a předejte je člověku, který sedí vpravo od vás.“
Je slyšet vzdálené funění a šramot.

„Nech toho! Neber mi moje sluchátka!!! Tak si je nech! Halo? U telefonu Drahomila Pastoříková, jak vám mohu pomoci?“

„Tak znovu. Zde Kornelius Špona, Parazitova 111, Pardubice. Já jsem se včera vrátil z dovolené a mám problém. Po dobu dovolené jsem měl nastaveno zasílání Staré Gardy k mé matce a po návratu jsem zjistil, že denní tisk k ní byl doručen o den později, v úterý a středu nedorazil vůbec a v pátek, kdy už měl být v mé schránce, byl opět v její. Můžete to, prosím, prověřit?“

„Ano, moment, poznačím si reklamaci. Chcete chybějící výtisky odečíst z předplatného, nebo je zaslat?“

„Rozhodně je chci zaslat. A chci je do zítřka. Takže zítra bych měl mít ve své schránce tři výtisky. Poznačte si to tam prosím červeně.“

„Dobře, poznačeno. Máte ještě nějaký dotaz?“

„Ano, zajímalo by mě, proč mi páteční výtisk dorazil ještě k mé matce, když už měl být na mé staré adrese.“

„Páteční výtisk? Dnes je přece čtvrtek.“

„No to tedy není, milá slečno!“

„Aha, máte pravdu, omlouvám se. Nashledanou a hezký den.“

V sobotu zeje schránka prázdnotou.

„Do…brý…den…zde…info…linka…“

„Dej to sem!!! Dobrý den, zde Petronela Karafiátová, jak vám mohu pomoci?“

„Zde opět Kornelius Špona. Včera jsem reklamoval nedodané výtisky Staré Gardy a dáma jménem Drahomila Pastoříková mi slíbila, že dnes budou ve schránce. Dnes ovšem nejsou ve schránce nejen nedodané výtisky, ono tam není ani dnešní aktuální vydání.“

„Vy jste měl nastaveno zasílání na jinou adresu?“

„Ano, po dobu dovolené.“

„A není sobotní výtisk náhodou tam?“

„Vy si určitě děláte legraci. Doručování mělo skončit ve čtvrtek. Dnes je sobota, co by tam ten výtisk dělal?“

„Pro jistotu to prosím ověřte.“

„Pro jistotu mě to napadlo před voláním k vám a opravdu to u matky není. Takže co s tím uděláte?“

„Moment, prověřím to v počítači. Aha, vy jste ale včera při rozhovoru se slečnou Pastoříkovou uvedl, že chcete ty nedodané výtisky proplatit.“

„Ach můj bože! Slečnu Pastoříkovou jsem výslovně žádal, ať si poznačí červeně, že nedodané výtisky chci doručit.“

„V počítači je napsáno, že je chcete proplatit.“

„Nechci je proplatit! Chci své výtisky! Pošlete mi úterní a středeční vydání a dnešní nedodané mi proplaťte, někde si jej koupím!!!“

„Dobrá, měním si to v počítači, ale vězte, že to není vůbec snadné. Máte ještě nějaké přání?“

Jedno bych měl, ale to se přes telefon zrealizovat nedá a tak se loučím.

V pondělí je ve schránce jen pondělní vydání. Zapínám počítač a píšu e-mail šéfredaktorovi, kde popisuji celý dosavadní průběh diskuse s jeho podřízenými a navrhuji řešení formou redukce několika pracovních míst na infolince.

Odepisuje mi pracovnice předplatného, omlouvá se a ubezpečuje mě, že vzhledem k tomu, že jsem výtisky neobdržel, budou mi všechny proplaceny. Znovu píšu šéfredaktorovi a chci mluvit s někým, kdo umí číst a nejen psát, protože v prozatimní komunikaci jsem stále trval na znovudoručení a ne proplacení těch výtisků z úterý a středy a lidé, kteří to řeší, to pravděpodobně neumí dešifrovat. Pomalu ale jistě se začínám neschopností zaměstnanců bavit.

Stejná pracovnice mi odepisuje, ať neztrácím naději, že chybějící výtisky mi samozřejmě doručí a navíc, jako kompenzaci, mi je odečtou z předplatného.

Ve středu nacházím přede dveřmi podezřele velký balík. Obsahuje úterní, středeční, čtvrteční, páteční a sobotní výtisk Staré Gardy. Vzdávám boj, vyhráli jste pět nula.