Když si můžu vybrat, jezdím raději do Prahy vlakem. Je to pohodlnější, člověk se nemusí kompromitovat prosbami řidiče o zastavení z důvodu zmenšení objemu vody, či odpadních látek v organismu, cestou tam si přečte polovinu zajímavé knihy, cestou zpátky druhou polovinu a ještě se „zadarmo“ nají. Pokud někdy jedu na služební cestu do Prahy, využívám spoj Supercity Manažer, který startuje v pět ráno v Ostravě a s jedinou zastávkou končí v devět Praze a součástí jízdenky je i občerstvení. Donedávna bylo možné si vybrat z několika druhů baget, případně sendvičů. Pak někoho chytrého nahoře napadlo – zřejmě podle hesla „ráno raníčko – ať je v bříšku teplíčko“ – že cestující budou spokojenější, když v půl šesté ráno dostanou alobalovou vařící misku naplněnou tu milánskými špagetami, jindy zase nudlemi s omáčkou a třemi plátky přesolené sekané, doplněné vkusně naaranžovaným čeveným proužkem, jehož bližší analýzou jsem zjistil, že jde o paprikovou slupku. Co ovšem s takovou krabičkou, pokud zrovna nejste ten šťastnější cestující, který si prozíravě zakoupil jízdenku na prostřední dvojsedadlo, které má ve výbavě vyklápěcí stolek? Běžný cestující ma na boku svého sedadla malinkou plastovou desku velikosti sešitu A5, na kterou se vejde akorát miska a plastový příbor.
Takže vzhůru do jídla.
Zkusím to otevřít.
Jauuu, pálí to jak čert.
Zkusím to přes ubrousek.
– trh – prsk –
Hmm, tak ten druhý ubrousek je zřejmě na utření potřísněného oblečení.
Nu což, přečtu si alespoň noviny, ty jsou taky v ceně.

A nebo máte lepší zážitky z cestování Manažerem? Co, Ostravaci? Napiště cosik dolu do te dizkuze.