Včera se mi dostal do ruky můj starý iPhone. Hliníková záda, koupený v březnu 2008 od člověka, který si ho přivezl z Ameriky, protože u nás se vůbec neprodával. Prostě nostalgie. Zkoušel jsem ho večer nabít. Svítilo tam jabko, ale nenaběhl.

Zkusmo jsem stáhl v hlubinách internetu a flešnul do něj originální verzi iOS 3.1.3. Naběhl, ale nešel aktivovat, bo není SIM karta. Pamatoval jsem si, že SIMka zlobila už před lety. Tak jsem ho pomocí jailbreaku aktivoval bez SIMky a protože mi to nedalo, nacpal jsem tam SIMku, protože co kdyby, že. Šlo to ztuha, ale nakonec se vlezla. Ale nehlásila se. No nic. Zkusím ji vyndat.

Hmmm…

Nejde…

Tak mám asi zase iPhone.

Tentokráte navěky.

Nakonec jsem ji nějak vyrval asi po půlhodině hrátek s rozličnými drátky a dloubátky a nakonec i kombinačkami. A napadlo mě zjistit, proč to vlastně nefunguje.

Nastudoval jsem návod na skvělém webu ifixit.com. Ostatně… v dětství jsem rád pájel. 20 minut jsem se snažil servat ten prokletý hliník ze zad (ty stopy po kladivu tam určitě byly už předtím…). Nakonec se povedlo.

Když jsem se dostal až do střev, pochopil jsem, proč se SIMka nehlásí. Nějaký železožrout mi zežral kontakty 🙂

No nebudu kvůli toho kupovat celou základní desku. Tak mám holt náhradní iPod, případně brouzdadlo na net.

Zkoušel jsem to složit zpátky.

Legrace…

Na nacvakávání konektorů zespodu té základní desky musí používat nějaké jablečné miničíňany.

Nápad přilepit baterku bych ohodnotil jako geniální a ocenil kopem betonovou kanadou do genitálií. Rval jsem ji snad 5 minut.

Nakonec se dílo podařilo a když se ozvalo zlověstné CVAK, jak zapadl lehce potlučený hlinikový zadní kryt, s očekáváním jsem stiskl tlačítko pro zapnutí a… nic.

Zajímavé.

Omylem jsem zavadil o přepínač vibrací a přistroj zavrněl. Zkusmo jsem ho připojil kabelem k počítači a pípnul. Aha, takže „jen“ nejde displej.

Znovu rozebrat, znovu proklínat všechno možné při rvaní hlinikových zad, tentokrát už zkušeně odcvakat konektory a zkontrolovat, který byl zapojený špatně. Při kontrole toho nejširšího, který je zabezpečen plastovým zámečkem, se ozvalo další CVAK a zámeček o velikosti 0,8 mm x 10 mm ležel na stole. Výborně! Jak tam asi tohle dostanu?! Zkouška trpělivosti trvala zhruba 10 minut. Pak jsem to vzdal a poprosil kolegu v práci, který vlastní obrovskou lupu, pinzetu a trpělivé ruce. Tak nějak tuším, co se ozve, až mi to vrátí nasazené a já tam budu zacvakávat ten kabel…

Doplněno: kolegovi se to nasadit nepovedlo, protože jsem byl tak šikovný, že jsem při manipulaci vylomil ty packy, které ten zámeček držely na místě. Poznačím si tady, že jediným řešením by byla koupě nové základní desky, která by přišla na nějakých 400 korun. To by vyřešilo i polámané kontakty. Ale… proč bych to proboha dělal, když v bazaru se dá celý tenhle prehistorický iPhone pořídit tak za tisícovku?

No a co… tak mám hromádku součástek. Beztak jsem to tak původně chtěl.

Doplněno 2: nakonec jsem ho poskládal dohromady. Plochý kabel bez zámku jsem pojistil těsným vecpáním na místo, přiklapl a přišrouboval hlinikový kryt a … světe div se. Ono to najelo…

Radoval jsem se předčasně. Po najetí se objeví kolečko a po pár vteřinách se vypne.

Dostal chudák co proto, ale stejně byl můj první, tak ho budu mít rád i v tomhle invalidním stavu na poličce 🙂