Pár známých jsem přes týden zaslechl chlubit se, kolik že je letos v lesích hub a jak se tou smaženicí přežrali. Tak jako – každý má šanci, ne? I nehoubař, který za celý život nasbíral tak 14 hub. Což by nebylo až tak špatné číslo, kdybych nebyl na houbách tak všehovšudy čtrnáctkrát, což nám po prostém výpočtu kapku kazí výsledek.

Vstal jsem před pátou, posnídal a před šestou parkoval nad Šancí, kam jsme před mnoha lety chodívali na houby s tchánem. Už tam parkovalo jedno auto. To mě možná mělo varovat. Vyrazil jsem do nejprudšího neprošlapaného kopce v naději, že tam se přece nikomu nechce, no ne? Prvních pár rozkopaných prašivek mě taky mělo varovat.

Ranní probouzející se les bylo krásné romantické místo, temné, lehce strašidelné, ale vzadu nesměle vykukující slunce pěkně začínalo měnit atmosféru. Poctivě jsem šlapal do kopce a skenoval terén jak Arnold, když hledal mladého Johna Connora. Nic. Jen samé prašivky, nebo houby, co neznám. V podstatě znám jen praváky a modráky (které mají určitě nějaký ten oficiální název). V duchu jsem promlouval k lesu, děkoval mu za tu krásu kolem a vybízel ho, aby mi ukázal taková ta místa z filmů, jak na ně svítí světlo z nebes a hub tam je jak mšic na rajčatech. Nic. Když mě to pomalu přestávalo bavit, našel jsem dva modráky. Houbovou výstavu bych s nimi asi nevyhrál, ale pro jednoho na oběd budou stačit. Vrhnul jsem se slídit po okolí, jestli tam nebudou mít příbuzné. Nic. Ale no tak už sakra… lese! Neser!!!

Tímto zvoláním, ač proneseným v duchu, se to všechno nějak pokazilo. Les už nebyl tak hezké místo a začínal mi připomínat film Blair Witch. Vydal jsem se dolů zpátky k autu. Každým krokem jsem si uvědomoval, že to strašné místo mě chce za ta sprostá slova pravděpodobně zahubit. Co krok, to jsem buď uklouzl na mokrém listí, nebo se mi noha zabořila mezi kameny. Několikrát jsem přistál na koleni. Finální částí bylo prodírání se dole před asfaltkou pásem kopřiv a trnovým keřem. Vylezl jsem jak Kristus.

Když jsem nakládal ten úlovek do auta, čekal jsem, že kolem projde nějaký houbař s naditým košíkem. Pravděpodobně bych ho zabil.