Předvčerem jsem psal o naší marodné famílii, která ze tří čtvrtin zalehla a polykajíc antibiotika pozorovala závistivě zkaleným zrakem nás, zdravé jedince. V duchu jsem si pochvaloval radu tchýně, která mi nedávno hlasem ochraptělým od chřipky sdělovala „Začni brát Luivac, je to na posílení imunity a u mě to funguje!“ A ejhle… Závist je mocná.

Ráno jsem se probudil se známým pocitem smrti na jazyku (bolení hlavy, bolest v krku, motání hlavy). Polkl jsem paralen, v duchu proklel reklamní letáček na Luivac a podobné prostředky a odebral se pomalým krokem do práce. Paralen přestal účinkovat okolo oběda a od té doby si tu užívám… Nejlepší na tom ovšem je to, že jsem na pět hodin objednán k zubařce (mám podobný problém jako Filip) na vložení jakéhosi podloží pod budoucí umělý zub, což se vzhledem k přetékajícímu plánovacímu kalendáři mé zubařky nedá přeložit. Aby toho ještě nebylo málo, tak po zubaři musím u tchýně přestěhovat nějaký nábytek z místnosti A do místnosti B kvůli zítřejšímu sekání oken.

Obvodní lékařka je nemocná (hergot, to zní divně) a zástup je tam jen v pondělí, středu a pátek a tak si na zítra vezmu dovolenou a zkusím to vyležet. Keep smiling – zase bude dobře 🙂