Ráno jsem odvezl modrého ďáblíka na roční servisní prohlídku. Přebírající servisman mě lehce pokáral, že mám čtyřměsíční skluz a že v servisní knížce je jasně od minula napsáno, že buď přijdu po roce, tedy v srpnu 2004, nebo jakmile tachometr dosáhne čísla 39600 (respektive co nastane dřív). Odpověděl jsem mu něco v tom smyslu, že olej má vydržet 15000 km a v srpnu zbývalo ke kýžené cifře na tachometru něco přes 3000 km. V duchu si mě zřejmě zařadil do škatulky „chytrolíni“ a za trest mi sdělil, že vzhledem k tomu, že jsem neabsolvoval třicetitisícovou kontrolu, provedou ji společně s roční a výsledná částka tedy nebude 2800 Kč, jak tvrdili v telefonu, ale něco kolem 5000 Kč. – ŠKYT – Kdybych tohle věděl, příjdu až v lednu. Taková pálka před vánocema! Stejně mám pocit, že tu třicetitisícovou kontrolu mi dělali loni, když bylo na tachometru 27500. Hergot, člověk si koupí už tak předražené auto, tři roky cpe leasingovce do její nenasytné tlamy peníze a pak ještě každý rok vyhodí kdovíkolik tisíc. Zlatá stodvacítka. Tam se jelo do servisui, až když motor zněl jako nachlazený sob, případně až když něco upadlo.

„Alberté, to je ale krásnej dén!“

Někdy si říkám, jestli jsem nebyl šťastnější, když jsem měl jen své kolo značky Favorit…