Velká se konečně dočkala. Včera nám přinesla maminka její spolužačky měsíc starou andulku. Velká byla v sedmém nebi. Opatrně jsme ji přemístili z přepravky do klece (jau! tak malá andulka a tak ostrý zobák), kde chvilku zmateně lítala, ale pak se usadila na dně (na bidýlko si bude muset asi zvyknout) a po chvilce rozkoukávání začala zobat proso. Teď chodíme do kuchyně po špičkách, abychom ji nevyplašili. Doufám, že se jí u nás bude líbit.