Přestože jsem neoficiální překlad pátého dílu četl, stejně jako obě děti jsem se těšil na noc ze soboty na neděli. Statisíce výtisků modré knihy čekalo na nové majitele ve skladech knihkupectví. V ostravském Librexu měli začít prodávat minutu po půlnoci. Chtěli jsme tam zajít až v neděli odpoledne po návratu z výletu, ale děti nás přemluvily, že odpoledne už budou všechny kousky prodané 🙂 S Pavlou jsme tedy vyrazili ve 23:40 abychom tam byli včas. Pavla chtěla jít pěšky, ale já ji zcela neparanoidně přesvědčil, že cesta zpět bude jistě poseta nešťastníky bez potřebné částky 450 Kč číhajícími na pěší s naditou igelitkou s nápisem Librex a tak jsme jeli autem. Předpokládali jsme dav lidí před vchodem, čekající na čas „Č“ až se otevřou dveře do prodejny, aby se mohli nedočkavě vrhnout mezi regály. Ale kdeže… Nejen že uvnitř bylo celkem 7 lidí a to včetně prodavaček, ale ony už prodávaly! A to prosím pět minut před půlnocí!! Byl jsem pobouřen. Půl roku Albatros napíná čtenáře, tisknou se s plakáty, blbnou s přestupným rokem a pak tohle. Podezřívám prodavačky, že začaly už ve 23, ne-li dříve. Inu co, není vše v životě tak, jak se píše.

Pavla začala číst už v autě a než doma usla, dostala se až ke třetí kapitole. Ráno ji předběhla Velká. Večer před spaním čteme Malému, po usnutí se knihy zmocní Velká a když usne i ona, začíná číst Pavla. Možná by nebylo od věci koupit ještě jeden výtisk. Doufám, že to brzy dočtou. Trošku mi cuká prozradit jim, kdo že to vlastně v tomhle díle zemře. I když… Madam Rowling si dle mého názoru nechala otevřená zadní dvířka pro návrat této postavy v některém ze zbývajících dvou dílů.

Upozornění na závěr: nečtěte večer vleže na zádech. Dostat kilovou knihou do hlavy docela bolí.