Zůstali jsme sami
V pátek nás opustili naši přátelé, se kterými jsme se pravidelně scházívali skoro každý víkend. Neumřeli, jen se odstěhovali do Prahy. Luboš tam odjel už před půl rokem za prací a na víkendy dojížděl domů. Před týdnem konečně našel pronájem pro celou rodinu a tak prodali byt, v pátek jsme jim pomohli naložit nábytek a v sobotu v té chumelenici vyrazili směr Praha všichni čtyři. Počasi tušilo, jak moc je nám z toho smutno. Jediné pozitivum je to, že už jsou zase kompletní rodina. Budem jim držet palce, ať co nejdříve vymění pronájem za skutečný domeček, či byteček.
Ty víkendy nám budou moc chybět. Zůstali jsme sami…
Související články
- Zase budu slaměným otcem
- Poprvé s dětmi na kuželkách
- Poklidné dopoledne na Hlučíně
- Proč fotoblog?
- Windows Mobile 6.0 na MDA Asus P525
7 komentářů k “Zůstali jsme sami”
Napište komentář
Upozornění:
Tento weblog píše skutečná osoba, jejíž internetová identita se skrývá za přezdívkou eLKa. Ačkoli to zní jako ženská přezdívka, není tomu tak. Pokud není uvedeno jinak, názory a postřehy zde prezentované jsou osobními názory autora. Někomu se mohou a někomu nemusí líbit. Autorovi je to jedno. Pokud máte nějakou konstruktivní připomínku k tématu článku, napište ji do komentářů. Vulgární názory budou vyretušovány. Pokud máte jakoukoli připomínku, či názor k osobě autora, který se netýká článku, nepište jej do komentářů, protože s největší pravděpodobností bude smazán. Chcete-li autorovi napsat, využijte odkazu KONTAKT v menu nahoře, případně ti všímavější mohou kliknout rovnou na to zvýrazněné slovo v předešlé části věty. Děkuji za pochopení.
Pokud se vám tady líbí, můžete autorovi přispět almužničkou na důchodové připojištění. Můžete k tomu použít ikonu pod tímto textem. Předem děkuji.



1. Leden 1970 v 1:00
Snad to nebude tak zlé. Praha přeci není tak daleko a můžete se občas navštěvovat. Snad se tam na tu jednunoc někde složíte. Já měl přítele, od dětství. Po promoci v r. 1969 se rozhold, že se odstěhuje do Ameriky. Dlouho jsme si psali (e-mail tenkrát ještě nebyl). On se tam oženil s Norkou, mají dvě děti, a to je vlastně vše, co o něm vím. V Americe se mu krutě nelíbilo, tak se odstěhovali do Norska. Postupně všechno "odeznělo" a já teď ani nevím, jestli ještě žije. To přátelství se nám už nepodaří navázat.
[Odpovědět]
1. Leden 1970 v 1:00
Ahoj. Docela by mne zajimalo, co se mu nelibilo v Americe ? To neminim jako obhajobu Ameriky. Nemam vlastni zkusenost a tak mne to zajima. Petr
[Odpovědět]
1. Leden 1970 v 1:00
No právě že jen občas. Už to bude o něčem jiném
[Odpovědět]
1. Leden 1970 v 1:00
Pokud něco vím, rád Ti to "přehraju". Pošli mi svůj mail. Nebo to chceš rozebírat tady? Dost o tom vím, i když ne z vlastní zkušenosti.
[Odpovědět]
1. Leden 1970 v 1:00
Petře, určitě se ozvi. Přemýšlel jsem o tom a docela rád bych si s Tebou pokecal.
vlastimil.vanicek@seznam.cz
[Odpovědět]
1. Leden 1970 v 1:00
Kazdopadne zustavaji jini pratele – napriklad "Palm Pilot klub"… Jako obvykle posledni stredu v mesici…
)
[Odpovědět]
1. Leden 1970 v 1:00
Zdravím všechny, jsem ten odstěhovavší se přítel Liborovy rodiny. Pevně doufám, že naše přátelství i díky emailu, telefonům, ICQ apod. přežije i na dálku. Koneckonců určitě spolu budeme trávit minimálně nějakou tu dovolenou. Takže se plně ztotožňuju s tím co tady bylo napsáno, tedy, že Praha skutečně není nijak daleko. Navíc jsme už i v teď pronajatém bytě nechali jeden pokoj vyčleněn pro Vaše (jak doufáme) časté návštěvy. Pevně tedy věřím, že to zmiňované občas bude v našem případě znamenat velmi často !!!
[Odpovědět]