V posledním nabídkovém letáčku Intersparu nás zaujala litrová termoska za 199 korun. Ne, že bych snad byl nešikovný, nicméně stará termoska přestala po jednom mém rozebrání plnit svou těsnící funkci a rodinu nebaví věčně na výletech srkat čaj z batohu. Vydali jsme se tedy včera do zmiňovaného supermegahyperstoru, abychom směnili necelé dvě stovky za novou kvalitu. Právě probíhala akce „Kupte litrovou a dáme vám k ní půllitrovou za poloviční cenu“ a tak jsme si připravili stovku navíc. U regálu s termoskami zbývalo posledních pět litrových a jedna půllitrová, kterou někdo připravil o obal a víčko. Přivolal jsem nejbližšího červenooděnce a zeptal se, zda ještě mají nějakou tu poloviční, že bychom měli zájem.

Zaměstnanec: „Já nevím, ale když to není v regálu, tak už asi nejsou“
Já: „No jedna tam je, ale nemá víčko“
Zaměstnanec: „No to víte, u nás se hodně krade“
Já: „Hmm, to je pěkné. A co ve skladu? Nebudou ještě nějaké kousky?“
Zaměstnanec: „To netuším“
Já: „A kdo by to tak tušil?“
Zaměstnanec: „No oni už mají z domácích potřeb padla. Zkuste to zítra.“
Já: „Padla? Vždyť zavíráte až v devět ne?“
Zaměstnanec: „Ano“ (usmívaje se)

Hmmm, tohle nemá cenu. Další obchod, kde už asi nepáchnu.

Cestou domů jsme se stavili do Lídlu – v nabídkovém letáčku (hergot, proč nám to pořád strkají do schránky;) mají levný nalepovací teploměr do auta – to musíme mít. Před Lídlem je minikřižovatka, kde zřejmě jakýsi odborník zapoměl na nastavení semaforů pro odbočení doleva. Strávili jsme tam asi pět minut. Když už odjela všechna auta vyjma nás a ještě jednoho zoufalce, konečně se rozsvítila správná barva. Teploměr jsme nenašli ani po třetím průchodu prodejnou („…kruci, copak celá Ostrava touží po teploměru do auta?…“). Samozřejmě, že byly vyprodány hned ráno. Cestou zpět k mému klidu „přispěla“ ještě pětiminutovka u stažených závor. Doma po uspání dětí jsem si chtěl odpočinout při laciné sci-fi Jádro, ovšem po několika desítkách minut Armagedonu naruby můj mozek pochopil, že lepší bude vydat tělu příkaz ke spánku 🙂