Pavla se včera nečekaně rozhodla mě doprovodit na pravidelnou třímesíční návštěvu krevního centra a nejen to – dokonce zkusmo darovala krev. Ona, která omdlévá když vidí injekční jehlu. Obdivuji její odvahu. Pamatuju se na svou první návštěvu před pár lety. Seděl jsem v čekárně „vyklepaný“ jak Startka kuřáka trpícího Parkinsonovou chorobou. Pavla působila poměrně klidným a vyrovnaným dojmem (tedy pokud to nedusila v sobě). Na lůžku sice propotila tričko, ale po odběru byla opět v naprostém klidu.

Jsem zvědav, jestli se za půl roku rozhodně pokračovat. Něco mi říká, že ano.