Včera jsem usínal krátce před druhou hodinou ranní. Pomalu jsem upadal do pilulkami ovlivněného spánku a zdál se mi opravdu zvláštní sen.

Byl jsem zase ve svém starém bytě, kde jsem se narodil a prožil skoro 30 let (je zvláštní, jak se mi ve snech vrací – možná to něco znamená…). Bylo mi asi tak 16 – 17 a byl jsem ve svém pokojíčku (ten jsem nikdy neměl, ale najednou tam prostě byl). Něco jsem tam kutil. Později z toho vyplynulo, že to byla přenosná raketa s plochou dráhou letu (zřejmě podle návodu z časopisu ABC 🙂 ). Dotud legrace. Jenže pak mě napadlo otevřít kuchyňské okno a vyzkoušet, jak létá.

Sny jsou sny, ale i v tom snu mi přišlo zvláštní, že jsem ji odpaloval zapálením šňůry sirkou. Jakmile zápalnice dohořela, vyšlehl zhruba metrový plamen (ano, pořád jsem ji držel v ruce) a raketa se sykotem velice rychle zmizela za střechou protějšího domu.

Byl jsem spokojen s výsledkem a ani jsem neuvažoval, kam to asi doletí a co to tam způsobí. Už jsem chtěl zavřít okno, když jsem zaslechl blížící se sykot a raketa proletěla nad naší střechou. To mě lehce zneklidnilo a šel jsem se podívat na opačnou stranu bytu do obýváku, kam že to vlastně letěla. Jako ve zpomaleném filmu jsem viděl, jak se otáčí nad bývalou nafukovací halou a míří zpět. A zdálo se, že bude přistávat. Bylo strašné vidět, jak chvilku mířila přímo na mě, pak se úhel zlomil a ona velikou rychlostí dopadla k úpatí domu a tam vytvořila tunel skrz přízemní byt. Když jsem si uvědomil, že tam bydlí (bydleli) naši oblíbení sousedi, polila mě hrůza…

Vzbudil jsem se a s pocitem děsu se ještě asi pět minut musel přesvědčovat, že prostě stačí otevřít oči a nikdo mě za to stíhat nebude. Fuj…