V pátek, den po vysvědčení (oba dva samé jedničky) měly děti den prázdnin, který strávily u dědy a babičky. Odpoledne se vracely a jako vždy zazvonily zespoda. Já vykoukl z okna a zamával jim. Občas se mi stává, že mám problém s odhadem vzdálenosti, například při průchodu dveřním rámem a podobně. Tentokrát jsem neodhadl vzdálenost své pravé mávající ruky od brýlí a pak už jsem jen sledoval rychle se vzdalující rotující brýle. Děti měly dole záchvat smíchu. Naštěstí mám plastová skla a tak přežily tento let poměrně bez úhony – až na dva malé škrábance na horním okraji.