Včera večer mě překvapil Dominik. Přišel jsem dětem popřát dobrou noc. Seděl v postýlce a vypadal zamyšleně. Najednou mi začal zapáleně vysvětlovat, co právě vymyslel.

Dominik: „Tati hele, víš, že když znásobíš dvěma číslo, které když se sečtou čísla, je to deset, tak to je jedenáct?“

Já: „Cože? To vůbec nechápu.“

Dominik: „No hele. Třeba 37. 3 a 7 je deset jo? No a 37 krát 2 je 74. 7 a 4 je jedenáct. Zkus si to.“

Já: „Aha. 51. 51 krát 2 je 102. 1 a 2 je tři. To mi nevychází.“

Dominik: „Ne! To číslo musí dávat dohromady deset. Třeba 28. 2 a 8 je deset. Nebo 73. 7 a 3 je deset.“

Já: „Aha. Takže 28. 28 krát 2 je 56. 5 a 6 je 11. Fakt.“

Dominik: „No a třeba 73. 73 krát 2 je 146. 1 a 4 a 6 je jedenáct. Super, co?“

Já: „Prosím tě řekni mi, jak jsi na tohle přišel? Z tebe bude asi matematik.“

Ehm. Dominik sice pravidelně zapomíná věci do školy, občas někde nechá třeba bundu nebo čepici, ale na počítání je machr. A teď mi řekněte, objevil Ameriku, nebo je to obecně známá věc?