Jak ztratit hlavu…

Včera jsem si nedopatřením přisedl k dětem, které se dívaly na třetí části upírské ságy Twilight. Polovina filmu byla pryč, což mi na zážitku nikterak neubralo. Upíři s oranžovými kontaktními čočkami, kteří jsou zvláštní tím, že na slunci září a jsou vegetariáni, protože nesajou krev třem dobrým lidem, ale zvířatům. Polonazí indiáni, kteří jsou vlastně vlci. Chudokrevná anorektická dívka, která chce být upír, ale zároveň miluje polonahého vlka. Polonahý vlk, který se dohaduje s hlavním upírem, že chudokrevnou dívku zahřeje lépe, protože je teplejší. Už se ztrácíte? A to je jen hrubý nástřel 🙂

Při finální scéně, kde Edward (hlavní zamilovaný upír, jehož hlavním povahovým rysem je to, že je ze staré školy a pohlavní styk s hlavní představitelkou odmítá do té doby, než bude svatba) jedním kousnutím oddělí hlavu od trupu hlavní záporné upírky, jsem pochopil, že podtitul Zatmění se  ve skutečnosti netýkal filmu, ale duševního rozpoložení autorky knihy, či režiséra (knihu jsem nečetl a nevím, jestli obsahuje tenhle detail, nebo si ho pro větší efekt vymyslel rejža).

Zkoušel jsem si pak představit, jak v reále přehryznu jedním trhem dobře rostlou cuketu, případně flákotu nekrájené šunky (pomiňme páteř). V lednici jsem bohužel našel akorát jogurt.

No dobrá, už mlčim. Chápu, je to jen pohádka pro Emo dívenky a chlapce a tam jdou fyzikální zákony stranou.