Před pár lety si jeden číman koupil na leasing nové auto. První cesta vedla do nejmenované banky, aby si založil trvalý příkaz a zabezpečil tak leasingové společnosti stabilní přísun jeho peněz. Slečna u přepážky s ním vyplnila formulář, zeptala se na ukončení leasingu (označme si jej KONEC_LEASINGU) a na den, kdy budou prováděny pravidelné měsíční platby (ten si označme jako DEN_SPLATKY). Dotud vše v pořádku. Nastal kýžený den D, kdy měla odejít poslední splátka. Človíček nenechal nic náhodě a pro jistotu zavolal několik dní po DEN_SPLATKY do banky, aby se ujistil, že to byla opravdu poslední splátka. K jeho hrůze mu pracovnice sdělila, že tam „visí“ poslední splátka a že pokud chce, aby odešla, musí složit na účet částku X (několik tisíc a nějaké drobné). Človíček se upřímně zděsil. Den předtím si totiž znovu pročítal leasingovou smlouvu a matně si vzpomněl, čím leasingovka hrozila v případě opoždění některé platby byť jen o jeden den. Běžel do banky (jina pobočka než ta, kde mu vedou účet), složil požadovanou částku, nechal si vyjet pohyby na účtu od posledního výpisu a vrátil se do práce. Cestou mu vrtalo hlavou, jak je možné, že na výpise je částka z DEN_SPLATKY provedena. Odpoledne vyrazil na svou pobočku, aby mu to někdo srozumitelně vysvětlil. Po deseti minutách vysvětlování a nakukování pracovnice banky do počítače se ukázalo, že v den DEN_SPLATKY v pořádku odešla poslední platba, ovšem v zadání trvalého příkazu bylo uvedeno, že ukončení trvalého příkazu je v den KONEC_LEASINGU, tedy v tento den banka provedla ještě jednu platbu. Dle pracovnice banky je to naprosto v pořádku a to, že jej na to před těmi lety pracovnice neupozornila, není chyba banky. Banka nemůže provést storno platby, i když tam dotyčný byl hned v den té platby. Pomoct může jedině tak, že požádají přímo leasignovou společnost o vrácení přeplatku.

Takže ten nešťastník teď zůstane minimálně deset dní bez ne nepodstatné částky pro rodinný rozpočet a čtyřmi polohladovými dětmi. A já se ptám – na čí straně byla chyba?