Z dětí (hlavně z Malého) se stali hokejoví fanoušci:-) Malý to dohnal k dokonalosti, když si na každý zápas nakreslil vlaječku týmu kterému fandil a celý zápas ji držel před obrazovkou tak, aby na ni „…hokejisti viděli…“ 🙂 Pokud už ho začala bolet ruka, musel jsem to převzít já, takže např. u zápasu ČR-Rusko Malý odpadl (rozuměj usnul) po druhé třetině a já jako nešťastník držel vlaječku až do konce zápasu (což nám stejně nepomohlo 🙂 No musel to být pohled…

Favority si vybíral ne podle hokejových úspěchů, ale podle složitosti, respektive jednoduchosti vlajky. Čili v zápase Bělorusko-Rusko samozřejmě jednoznačně Rusko, v zápase Kanada-USA zase Kanadu.