Včera jsme byli s Malým poprvé na hokeji. Ani nevím, co mě to napadlo. Nejpravděpodobnější příčinou zřejmě byly abstinenční příznaky po hokejových zápasech skončené zimní olympiády. Malý si vyrobil vítkovickou vlaječku. No, původně si vyrobil i sparťanskou, ale poté co jsem mu vysvětlil, že až ho uvidí vítkovičtí fanoušci se sparťanskou vlajkou, mohli bychom se také vrátit domů v několika dílech, od svého záměru upustil a nechal ji potupně ležet na svém stole.

Po drobných problémech s parkováním před halou („…hergot proč je tu tolik aut…“) jsme se šťastně dostali k pokladnám, zakoupili lístek a počkali na kolegu, který měl dorazit se stejně starou dcerou jako Malý. Dorazil minutu před pátou a společně jsme vyrazili hledat místo na tribuně.

Po usazení začal zápas. Zpočátku jsem měl díky svému chabému zraku problém s identifikací jednotlivých mužstev, ale po prvním faulu hráče v tmavém dresu na hráče ve světlém dresu jsem díky několikrát opakované jedné sloce oblíbené ostravské písně nejen hokejových, ale i fotbalových fanoušku pochopil, kdo je kdo. Skladba není příliš textově náročná – v podstatě by se dala volně přeložit takto: „Sparta, sparta, uskupení lidí čtyřprocentního zaměření“.

Měl jsem obavy o zdárný psychický vývoj Malého, ale naštěstí jim nerozuměl a tak večer nedošlo k výčitkám manželky, jak to že nedopřeji synovi vzdělání („…mamí, taťka mi nechce vysvětlit, co to znamená buzerantů partá…“). Díky za to, fanoušci v protějším kotli!

Po první třetině jsem se začal obávat, že naše první návštěva bude i poslední, protože hokej bez gólů jaksi není to pravé. Ovšem pak se do toho naši obuli a dvě minuty před koncem třetí třetiny jsme vedli 2:1. Pak nastala oblíbená situace Malého – brankář šel na střídačku, neboli Sparta hrála power-play. Gól od středové čáry zajistil konečné skóre 3:1. Většinu zápasu nám zpříjemňovala kolegova dcerka výkřiky typu „Sparta do toho, sparta vyhraje!“. Nutno dodat, že kolega fandí Vítkovicím.

Malý byl z atmosféry na stadionu absolutně nadšen. Celou cestu k autu poskakoval a vykřikoval něco jako „Vítkovice vyhrály, jupí…“ a podobně. Taky mě přemlouval, že v neděli chce rozhodně jít na zápas s Plzní:-) Vypadá to, že Vítkovice mají nového fanouška.