Mým oblíbeným knižním autorem je Jeffery Deaver. Sice na knihovnu Nešiky nemám, ale snažím se ho dohnat. Posledních 14 dní jsem těžce stonal. Tentokrát to nebyla těžká chlapská nemoc na sedm písmen (rýmečka), ale jakýsi virózní sviňobacil (jistě něco podobného, jako na ilustrační fotografii), kdy jsem první tři dny myslel, že mi pukne hlava – nicméně nepukla a dnes jsem konečně pln radosti a svěží mysli nacválal do práce jako neúspěšný účastník Taxisu na jatka.

Chvíle, kdy z komatu vysvitlo slunce, jsem si krátil četbou poslední Jefferyho knihy Dvanáctá karta. Je to už nevímkteré volné pokračování příběhů Lincolna Rhyma a jeho milé Amelie Sachsové. Nevím, jestli to bylo tím bacilem, nebo čím, ale … První třetina knihy celkem šla. Pak už se mi to začalo zdát takové zdlouhavé, natahované a měl jsem často pocit, že tohle už jsem tolikrát četl v předchozích knihách. Ke konci jsem se už docela nudil a těšil se, až to konečně skončí. No a konec, ten byl i na Deavera takový nějaký moc holyvůdský.

Tím ale v žádném případě nechci odrazovat případné čtenáře (a Nešika mi to jistě dá v komentářích řádně „sežrat“ 😉 )