Týden budeme bez dětí, které si užívají prázdnin společně s babičkou a dědou na rekreační chajdě na Ostravici a tak nás napadlo, že bychom jim mohli víkend před odjezdem trošku zpestřit. Připravili jsme jim malou noční bojovou hru, kterou měly dokázat svou nebojácnost večer na zahradě.

V pátek odpoledne jsme vyrazili jen tak opéct si buřtíky a zahrát si nějaké hry na zahradu. Pomalu se stmívalo a děti byly spokojené, že se ještě nechystáme domů. Vymluvili jsme se, že čekáme až se více setmí, abychom vyzkoušeli zakoupené bambusové pochodně, čímž jsme je uklidnili. V tom se ozvalo silné žbluňknutí v nedalekém potůčku. Děti se zarazily a jaly se pátrat po příčině. Po zběžném průzkumu břehu se spokojily s tím, že tam buď spadla veverka, nebo nějaká větev. Domluvili jsme se, že tak ještě půl hodinky a pak pojedem domů. Sesedli jsme se ke krbu a rozehráli scrabble. V tom se ozvalo další, silnější a bližší žbluňknutí. To už vypadaly děti lehce nervózně. Znovu si šly prohlédnout břeh a po chvilce se ozval Malého hlas „Tady je nějaká flaška a uvnitř dva dopisy!“ Po odšpuntování a vytažení přečetly děti následující text.

Děti to vzaly docela vážně, obzvláště Malý a hodlaly hned vyrazit na průzkum okolí Brány smrti. Protože už byla tma a v okolí chatové kolonie se může pohybovat leckdo, vyrazil jsem nejprve na průzkum a po chvilce se vrátil pro ně. Malý se trochu bál a chtěl, abych šel s nimi. Vzal jsem tedy kameru, Pavlu jsme nechali na základně a vyrazili. Děti se rozhodly pro cestu na Jih. Po několika minutách doprovázených neustálým otáčením, zda na nás někdo nečíhá a hláškami Velké „…já se ani tak nebojím té tmy, jako těch děsivých řečí…“ našly nadšené děti na nedalekém mostě Listinu paměti lesa a prsten. Jenže co dál? Malý navrhl vrátit se zpátky a hledat tu princeznu, když už mají ten prsten. Cestou zpátky jsme se ještě mrkli na Sever, kde děti našly listinu s nápisem „Omylem jste šlápli na maskovanou propast a spadli jste do vroucí lávy. Vaše cesta tady končí…“ Potěšené z toho, že zvolily správný směr ji popadly a pelášili zpět ke krbu zrealizovat nápad – všechny listiny spálit, aby nás autor – zlý čaroděj – nenašel… Po krátkém průzkumu zahrady našly v Boudě (jejich vlastnoručně vybudované místečko za kůlnou) nádhernou malovanou princeznu. Daly jí prsteny a nechaly svému osudu. Velké se po tomhle dobrodružství ani moc nechtělo na zahradě přespat – z jejich úst lezly perly jako „…co když v noci přijde ten, kdo to napsal a ráno už se nevzbudíme…“ Malý dokonce viděl jakousi ruku s lucernou na mostě. No usínali jsme lehce rozechvěle. Malý chtěl vyprávět pohádku, tak jsem začal s hororem, do kterého se zaposlouchaly i Pavla s Velkou. Ovšem když se to začalo rozvíjet, až jsem se i já sám začal bát, všiml jsem si, že poslouchám jen já sám 🙂

Noc jsme přežili ve zdraví. Ráno chtěl Malý zcela vážně prozradit, jestli jsme to opravdu nastražili a vymysleli my.