Ostravský půlmaraton 2014
Medaile
Život je plný náhod. Loni jsem se účastnil poprvé a měl jsem startovní číslo 311, dnes podruhé a měl jsem 511.
Závod kousek od baráku, rodné centrum, skvělá atmosféra, tři roky běhu, zaděláno na osobák? Ale prd, velebnosti!
Běžely se dva okruhy. První byl fajn, hudba šlapala, v kopečcích i na rovinkách jsem v refrénech předbíhal, na 10 kilometrů osobní rekord 51:40. Druhé kolo už nebylo tak sluníčkové. Bohumínská se táhla jako když máte takovou tu hustou rýmu. Hudba pořád šlapala, horní část těla, hlava, plíce, všechno naprosto v pohodě, jen nohy nějak nechtěly fungovat. Na 15. kilometru se odehrál zajímavý rozhovor mých kvadricepsů:
„Hele, jak to de?“
„Ále, žádná křeč“
„Hm, tak jdem do toho?“
„Já ti nevím, tak jo, ale začni ty“
„Ne, zleva je to od srdce“
„Ne ne, zprava to je lepší“.
Trvalo to tak dva kilometry, kdy jsem si říkal, že teď to musí přijít. Naštěstí to přešlo. Zhruba 700 metrů před cílem ležel kluk, dva policajti mu drželi nohy nahoře… Smutné…
Cílem jsem doběhl v neuvěřitelném Garmin čase 1:55:59, což je o deset vteřin lepší čas, než v Olomouci, kde jsem byl týden po nemoci…
Notaktosenatovyseru…
Asi začnu hrát stolní tenis.
Deset vteřin po mém doběhu přiběhl Dan Orálek. Co na tom, že běžel ještě jedno kolo maratonu, na to se nikdo neptá 🙂 Ježišmarjá, to vám je vyžle. Na fotkách to tak nevypadá, ale on má zadek jak já jedno stehno.
Jinak se sešla pěkná sestava z našich úterních Rungo.cz výběhů. Díky moc Pavle a Terce za fandění, foto a food support a taky Jarmile a Davidovi za hlasité povzbuzování
Jak to tak vypadá, bez pořádného tréninku nejsem schopen zaběhnout lépe jak 1:55 a něco. Ze závodu jsem si přinesl tričko, skvělou medaili a dva puchýře. Svůj názor na můj „výkon“ vyslovila i moje andulka, která když jsem přišel domů, potupně zvracela (sežrala předtím čtvrtinu podkladového papíru – to bych se poblil taky).
Tak zase napřesrok…
Jinak 211. z 371 lidí celkově a 42. ze 71 chlapů v kategorii do 49 let.
