Oslava byla skvělá. Dominik dostal krtečkový dort, ze kterého snědl kousek (asi se nepotatil, já bych ho klidně zblajzl celý), volejbalový míč, sadu autíček, Lego – hokejistu, nějaké oblečení (které vždy komentuje slovy „Áaaa oblečení, to dám zatím tady“ a odloží to na hromadu vedle), peřinu s polštářem stejnou jako dostala Velká, pár dalších drobností a plastovou kuši. Naše dny už nikdy nebudou tak klidné, jako dřív. Jeden by si řekl „Plastová kuše s tětivou z provázku – co ta může udělat?“ Ovšem když jsem viděl, jak se šíp zakončený gumovou přísavkou a vystřelený přes náš šestimetrový obývák přilepil se zřetelným MLASK na zrcadlo, představil jsem si ten příjemný pocit, když to „chytnu“ zblízka do tváře. Ke konci dne se mi sice Dominika podařilo přesvědčit, že než zamíří na cílový neživý objekt, nesmí držet prst na spoušti a že nesmí pro jistotu mířit ani s nenabitou kuší, ale občas ještě pozapomněl.

Ode dneška vstupuji do dětského pokojíku obrněn přilbou a ochrannými brýlemi.