S tímto dílkem se Velká zúčastnila třídní soutěže o nejlepší povídku na téma „Oživlé předměty“ a vyhrála. Máte-li chuť, přečtěte si ji.

Pastelčin příběh

Tento příběh se odehrává v jedné staré kanceláři. V 20:00 pan Jaroslav Rychlý zhasl světla, zamkl kancelář a odešel domů. Jakmile odešel, začalo být rušno.

Všechny pastelky, fixy, propisky, barvy a tempery se hrnuly na hlavní stůl, kde měla přednášet Pastelka svůj příběh. Vždycky, když pan Rychlý odešel, se nemluvilo o ničem jiném. A teď už konečně nastal ten čas. Proběhlo i pár rvaček, každý chtěl mít to nejlepší místo. Ale pak už bylo konečně 21:00 a představení začalo. Za hlasitého cvakání víček a vršků přiskákala na pódium slečna Pastelka. Byla celá v zeleném. No a pak už začala povídat.

„Milé pastelky, barvy, tempery, fixy a propisky,“ začala svým silným hlasem.
„Jsem mile potěšena, že vás tady vidím. Dnes vám chci vyprávět příběh, který jsem zažila.

Jednoho dne, to jsem bydlela ještě v obchodě, jsem se probudila opravdu časně. Obchod byl ještě zavřený a celé oddělení pastelek, kde jsem byla, spalo. Nechtělo se mi dál spát a tak jsem hupla na zem a rozkutálela jsem se. Řízení se mi však za chvíli vymklo z rukou a já brzy zamířila tam, kam jsem nechtěla a ještě ani nikdy nikdo z mých sester a bratrů nebyli. Do oddělení vysavačů!!! Řítila jsem se dál a dál a začínala jsem doufat, že to prostě projedu. Ale chyba lávky! Do cesty se mi postavil obrovský vysavač a… Vysál mě! Letěla jsem dlouhou trubicí a ocitla jsem se ve vysávacím pytli. Byla jsem zoufalá a v tu chvíli jsem už už myslela, že tam shniju. Vysavač se začal strašlivě smát a najednou… Bylo ticho. V tu chvíli jsem měla tuhu v kalhotách. Někdo začal něčím škrábat vysavačův levý bok. A náhle se ve vysavači objevila hlava mého přítele šroubováka. Při cestě do mého oddělení mi šroubovák vyprávěl, co se stalo mezitím, co jsem byla uvnitř vysavače.
Nejprve vysavač vypojil, no a pak se hladce dostal svým řezem dovnitř. Poděkovala jsem mu a stoupla si na své místo v oddělení. Právě včas, protože se za pár minut mělo otevírat. No a tím to končí.“ Dopověděla, usmála se a uklonila.

Ozval se hlasitý cvakot víček a na pódiu přistálo několik strouhátek. Znovu se uklonila a odešla. Všichni odcházeli a hlasitě se o tom cestou do svých šuplat bavili. Všem se o tom krásném příběhu dlouho zdálo.

Starší povídky:
Dobrodružství ve vlaku
Hltači lidstva