Recyklováno z 25. 01. 2007

Když si kolegové v práci tajně za vašimi zády ťukají na čelo po vašem dotazu, zda si pamatují Šurdu a Firgu ze starého jugoslávského seriálu „Horký vítr“, případně Achima Detiena ze seriálu „Neviditelné hledí“.

Když vás z dětského pískoviště odvádějí policisté, kterým se marně snažíte vysvětlit, že jste chtěl ty kluky jen naučit hrát vršky.

Když si pamatujete Nenu, Markétu Muchovou, Saragosa Band, či Jana Cézara.

Když při sledování filmu většinu času trávíte snahou vzpomenou si, kde hrál představitel či představitelka hlavní role a obtěžujete tím své okolí.

Když při vyslovení jména Kalimero zjihnete a zbytek dne trávíte přesvědčováním ostatních, jak skvělé byly za vašich mladých let večerníčky.

Pokud víte, co je to Herbactive, alzheimer, nebo hospic.

Když rozumíte většině z toho, o čem se baví lidé s holemi v čekárně vaší obvodní lékařky.

Když na své svatební fotografii poznáte v lepším případě dva, v horším jednoho člověka.

Když si zakoupíte svůj vlastní tlakoměr, denně ho používáte a nutíte k preventivnímu měření celou rodinu, andulku a křečka nevyjímaje.

Když vás na ulici zdraví sestřičky z nedalekého střediska slovy „Dobrý den, pane Novák. Tak co ten cholesterol? Už je to lepší?“

Když máte sepsánu vlastní závěť.