Jsem na rozpacích, zda dát tenhle příspěvek do rubriky co mě štve, nebo zábava, protože s odstupem to může působit jako legrační zážitek, nicméně v průběhu „akce“ jsem se vůbec nebavil. Nesledoval jsem čas, ale odhadem bych řekl, že celá tahle „jízda“ trvala okolo půlhodiny. Celý úsek je přitom dlouhý takových 30 metrů.

V neděli před polednem jsem přijel na zahradu, abych se tu oddal psychicky ozdravnému pobytu předem neupřesněné délky. Což o to, dovnitř to šlo fajn. Zaparkoval jsem, zjistil, že nemám klíče, proklel boha, nastoupil a otočil auto. Už to nešlo  tak fajn, jako dovnitř. Zkusmo jsem se rozjel na jedničku a zasekl se po půl metru jízdy u živého plotu. Kola se protáčela a horizont viditelně stoupal. Vystoupil jsem, prošel blátem v jarních botách, kterými jsem u příležitosti teplejšího víkendového počasí nahradil zimní (což byla chyba, jak už teď s odstupem vím), zašel pro nějaké kusy dřeva ke kůlně, podložil přední kola a opět na jedničku se posunul asi o metr. A znova. A ještě jednou.

Když jsem se takhle doposunoval zhruba doprostřed celé etapy, zašel jsem pro gumové pláty velikosti zhruba metr krát metr, které jsou u kůlny z neznámého důvodu. To mě pošouplo kousek dál, ale k bráně to bylo ještě pořád docela daleko. Postupným střídáním jedničky, dvojky a zpátečky jsem se nakonec dostal asi dva metry před bránu. Jeden by si oddechl, ovšem to by nesměl být u brány mírný kopeček. V autě už začalo být poměrně vedro, tak jsem si otevřel levé okno. Po dvou vteřinách úporné práce s plynem za vytí motoru a protáčení se předních kol bahnem jsem to vyhodnotil jako velice špatný nápad…

U brány mě přes plot pozoroval soused a zřejmě se dobře bavil. Po chvíli ho ten neměnný stav znudil a zašel dovnitř do domu. Nevyčítám mu, že mě nešel potlačit. Ne každý pochopí krizovou situaci bez žádosti o pomoc. Nakonec jsem podložil přední kola cihlama, které leží u brány a konečně se mi podařilo dostat se předními koly na pevný povrch za branou.

Zablácená kapota.

Zablácená boční okna.

Zablácená střecha.

Zablácené zadní (???) okno.

Moje boty do výše 1 cm od bláta.

Levý rukáv bundy od bláta.

Bláto ve vlasech.

Co takhle zajít někam na kafe?

Rozhodl jsem se zajet na ruční myčku, protože představu, že si jdu takhle upraven koupit k obsluze myčku automatickou, jsem rychle zahnal jako nesmyslnou. Nedovedete si představit, jak opatrný musí člověk být na ruční myčce, když se snaží tím tlakovým čističem omýt si boty…

Zbytek čístky jsem provedl ve Futuru na WC, kde jsem se dostal tak, že jsem celou cestu skrz davy lidí předstíral neviditelnost. Třemi slovy: neděle na hovno.

Poznámka: Co nejdříve tam musím zajet a zasypat to travním semenem.