„Milý deníčku,

tak se ti zase svěřuji, ale vypadá to, že už asi naposled. Jedna strašně chytrá paní z Anglie prý zjistila, že lidé jako já jsou vážně nemocní. Četl jsem to minulý týden v novinách, takže to musí být určitě pravda. Přece by tam nenapsali nějakou lež, ne?

Hele a mamka to asi už taky četla, protože předevčírem mi říkala, že jestli se budu pořád zamykat na záchodě, tak oslepnu. Asi už zjistila, že se tu scházím s tebou, aby nás nikdo neviděl. No, teď když jsem zjistil, že jsem vlastně marod, tě asi na nějaký čas odložím, ale neboj – až se uzdravím, zase se spolu sejdeme.

Pomalu budu končit. Deníčku, strašně mě bolí hlava. Vypadá to, že se budu zase polovinu noci převalovat a neusnu. To zas bude ráno. Tak se měj a zase někdy příště…“