Se známou z rungo.cz jsme se dopravili na místo, vyfásli čísla a šli se rozcvičit. V deset byl start a já si řekl v duchu „Přepálit, ať jsem co nejdřív pryč z toho hřiště a nahoře na asfaltu!“. Celkem se dařilo. První dva kilometry to běželo okolo 4:40. Super. To asi brzo zdechnu, řeklo si mé čtvrteční já. V dálce jsem uviděl drobnou blonďatou dívenku v tílku a minisukýnce a řekl jsem si, že té se budu držet (z důvodu motivace, samozřejmě). Dařilo se mi to tak střídavě. Do kopců mi utíkala, z kopců jsem ji předbíhal. Na druhém kilometru mě předběhl Šarapovová v kalhotách – co krok, to skoro až orgasmický výdech. Zajímavé…

Na třetím kilometru jsem si chtěl zobnout hroznového cukru (protože před otočkou je ten kopec, že). Rozepnu v běhu zadní zip kraťas, sáhnu na tabletu, vytáhnu ji a plavným obloukem ji omylem zahodím za sebe. Běžci za mnou se museli dobře bavit (“Hele, Jeníček, značí si cestu zpět!“).

V kopci před otočkou přišla lehounká krize, ale kopec je přece kámoš a toho bohdá nebude, aby mě ten dav za mnou předběhl. Na otočce nás narozdíl od loňska nečekalo Mattoni občerstvení – asi letos nebyli tak bohatí sponzoři. Kousek před otočkou mě předběhla ladným tryskem kolegyně z práce.

Na šestém kilometru se se mnou dal do řeči prvoběžec. Chvilku jsme běželi spolu, plánovali, že bychom si mohli odskočit na jedno na zahrádku, kolem které jsme zrovna běželi. Pak se mi to z kopce zas nějak rozjelo a tak jsme se rozloučili.

Na sedmém mě doběhla dívčina, vedle které jel trenér na kole a radil jí co a jak. Srovnal jsem se s nimi, že bych pochytil taky nějakou radu. Po kilometru mě to přestalo bavit a sebral jsem síly z paty a předběhl několik běžců před sebou. Kilometr do konce už se netřeba šetřit. Vzal jsem ještě pár lidí, co se drželi furt přede mnou a s vidinou cíle jsem funěl do posledního kopečka před odbočkou na hřiště. Do cíle se běží po trávě, což na finišování moc není. Gentlemansky jsem pustil před sebe jednoho, který se dotahoval, ale 50 metrů před cílem jsem zapnul režim “Co zbylo, už nepotřebuješ” a sprintem jsem vzal asi tři lidi – snad to někdo točil. Z mého pohledu to vypadalo velice efektně. Z pohledu lidí možná něco jako Phoebe z Přátel 🙂

Nakonec se podařil osobák (51:32) i přes mé čtvrteční pochyby. Proti loňskému 56:56 je to úspěch. Zřejmě v atmosféře závodu to tělo funguje jinak. Jinak celkově jsem byl 247. z 334 startujících.

Stejně jako loni to bylo fajn. Ideální běžecké počasí. Stejně jako loni jsem v tombole vyhrál kulové, ale couž, stejně bylo jen 6 cen.

Škoda, že letos nebyli Keňani.

Výsledková listina

Fotky pana Seitla