Znáte ty děsné dny, kdy jste ráno vytrženi ze spánku uprostřed skvělého snu, kde právě vyhráváte milion dolarů v loterii a pak máte chuť zabít toho malého němce (fina, japonce – dle typu mobilu), který spustil budík ve vašem mobilu? Kdy si v koupelně, neúspěšně bojujíce s pospánkovou slepotou vymáčknete na kartáček místo své oblíbené Perličky Trimin? Kdy přijdete k výtahu v 8. patře a marně čekáte, až to červené světýlko zhasne a výtah přijede a on zatím někde stojí s nedovřenými dveřmi? Kdy celou cestu do práce máte pocit, že jste něco zapoměli, načež na vrátnici zjistíte, že kartou Maestro se do podniku prostě nedostanete? Kdy se vrátila z dovolené polovina podniku a tři čtvrtiny z nich zapomněli své heslo do sítě, které si změnili těsně před odjezdem? Kdy musíte polovině z těchto tří čtvrtin telefonicky klidným hlasem vysvětlit, že nemohou mít stejné heslo, jaké měli předtím a že heslo 11111111, nebo qwertyui nemohou používat?

Ano, i takové dny jsou. Ale stačí pak jeden takovýto článek a den je opět krásný. Ježiš, já toho člověka žeru 🙂