Večer jsme usedli s Pavlou a s láhví červeného vínka k televiznímu přijímači s vidinou prohlédnutí si několika nahraných dílu Přátel a seriálu Krok za krokem. Zapneme televizi a hned nás zarazí světlý pruh u pravého okraje. Cvak – a v tom se ozve zvuk, jako když do ventilátoru v PC vletí vážka, který přejde až po vytažení přístroje ze zásuvky. Hmmm, bezva. Záruka je dávno pryč. Nutno dodat, že ta černá krabice nás už nějakou dobu varovala bliknutím a výpadkem zvuku, ale vždy to hned naskočilo a všechno bylo v pohodě. Za čtyři roky sice má právo na první opravu, ale děvče, jestli to bude víc, než dva tisíce, tak jdeš z domu. A aby toho nebylo málo, tak mi ještě večer odešla do věčných lovišť myš.

Jak teď budem žít? Ne-e, opravdu nejsem závislý na televizi 😉