Týden v kruhu rodiny a přátel okořeněný výlety po okolí a hrami s dětmi – co víc si může člověk přát.

Přijeli jsme v pátek odpoledne, ubytovali se a po večeři se vrhli na naši oblíbenou hru scrabble. Na sobotu byl plánován dětský soutěžní den u osadníků. Chvilku před začátkem akce se brutálně změnilo počasí, což děti značně roztrpčilo. Už jsme uvažovali o přesunu na další den, ale nakonec se nahoře umoudřili a děti i dospělí se vyřádili dosyta. Na přilehlém pozemku jsme dokonce sehráli fotbalové miniutkání. Druhý den jsem nejenže nemohl vstát, ale chvíli ani chodit.

Další den jsme se vypravili prohlédnout si Pražský hrad a přilehlé okolí. Děti obdivovaly pražské krávy (plastové napodobeniny skutečných zvířat vyzdobené podle nálady toho kterého umělce).

Chrám svatého Víta byl plný turistů. Protáhli jsme děti útrobami a doplňovali jim vzdělání citacemi ze skvělé knihy Praha známá i neznámá, za což nám byly neskonale vděčné („…mami, mají tady zmrzlinu?…“). Z hradu jsme se vydali směrem ke Karlovu mostu a našli jsme skvělou starobyle vybavenou minikavárničku, jejíž název si bohužel nepamatuju. Poznávacím znamením pro znalé můžou být dva velké kávovary, židle pamatující první světovou válku a u pultu mozaika vytvořená z klíčů a matic. Večer se opět udál turnaj ve scrabble („…ne Luboši, slovo úřez skutečně neexistuje…“).

V pondělí čekali naši hostitelé návštěvu a tak jsme vzali jejich dcerku nejprve na lodičky a posléze jsme zašli na Dětský ostrov, který je plný atrakcí pro děti. Nechápu, kde děti berou tu energii. Asi ji sají z rodičů, protože jsem si večer připadal, jakobych na těch klouzačkách a prolízačkách strávil celý den já.

Na úterý jsme naplánovali návštěvu ZOO.

Naposledy jsme tam byli před čtyřmi lety. První změna nás čekala hned u vchodu v podobě automatického odbavovacího systému, který má zrychlit vstup do areálu. Fronta lidí ale byla jiného názoru. Trošku jsme si zanadávali a chtěli si postěžovat řediteli, k čemu je takové „zrychlení“ a ejhle – měli jsme šanci. Pan ředitel stál hned u vchodu a zřejmě kontroloval smysluplnost tohoto zařízení. Bohužel – naše drahé polovičky, které nejvíce reptaly poté prohlásily, že dají přednost písemné stížnosti 🙂

Další změna nás čekala v pavilonu nazvaném Afrika zblízka. Před těmi čtyřmi lety to byl obyčejný shluk terárií s vícenohými potvorami (pavouci, švábi, brouci, brrrr…). Dnes je většina terárií zabudována v kameni. Jedna část, kde žijí jacísi králíci je dokonce osvícená tmavě modrým světlem, simulujícím zřejmě přirozené prostředí těchto tvorů. Prostě paráda.

Dvě věci se nám ovšem nelíbily: psi bez náhubku táhnoucí za sebou v několika případech skoro o polovinu lehčí majitelku a všudypřítomní kuřáci. Pane řediteli, nad tím bych se zamyslel.

Pokračování příště.