Velká už delší dobu touží po nějakém zvířátku. Plné akvárium rybiček už jí nestačí. Není se co divit – rybičky většinou nemají náladu na nošení v ruce. Vytouženého psa jsme jí rozumnou argumentací víceméně rozmluvili. Naším i jejím kompromisem se zdála andulka. Dohodli jsme se tedy, že by ji mohla dostat na narozeniny. Je z toho absolutně nadšená. V knihovně si půjčila knihu o chovu andulek. Za vysvědčení si přeje klec a vůbec jí nevadí, že bude skoro pět měsíců bez nájemníka. O víkendu mě poprosila, jestli bych jí nezkusil udělat andulku z papíru. A já bláhový souhlasil netušíc, že jakmile dodělám andulku, obrátí se na mě dvě nadšené, ale smutné oči a pronesou „Ale tati, kde bude bydlet?“ a já začnu vyrábět klec a že jakmile dodělám klec, do té doby k andulkám netečný Malý vznese stejný sled požadavků jako Velká… Jinými slovy, víkend se nesl v duchu ulepených rukou. Pro případné zájemce zde přináším jednoduchý návod, kterak vyrobit andulku i s klecí metodou „co dům dal“.

Problém číslo jedna – z čeho uděláme tělo? Nejvhodnější se mi jevil zbytek po rolovaných papírových utěrkách (připomíná to delší rouru po toaletním papíru). Z něj jsem uřízl rourku o délce skutečné andulky mínus výška hlavy mínus délka ocasu. Budoucí tělo jsem oblepil kancelářským papírem a z prodloužené části jsem vytvaroval část ocasu (no to byla ale opravdu nechutná piplačka). Následovala výroba hlavy. Jen tak od oka (přece se s tím nebudu kreslit, jsem přece frajer ne?) jsem vystříhl jakýsi tvar květiny, ze které jsem za pomocí lepidla a prstů vysochal budoucí hlavu. Po nalepení na místo jsem dolepil prodloužená ocasní pírka a vyvstal problém číslo dvě – z čeho uděláme nohy? Velká kancelářská sponka ohnutá do tvaru ostrého U – to je nápad. Proťal jsem budoucí andulce dvěmi otvory páteř a vytáhl oba drátky břichem, což by živá zcela jistě nepřežila, vytvaroval nožky a zafixoval lepidlem. Zbývá zobáček a křídla. Nastala fáze zlidštění, tedy zandulčení, čili jemná práce fixů dle předlohy z knihy. Výsledek? Musím říct, že z dálky je k nerozeznání od živé.

„Tati, ještě tu klec“

Jak na klec? Inu to se vezmou dvě víka krabic od bot, v rozích jedné se vlepí špejle vhodné délky, shora se přilepí druhá a pak se postupně vlepují další špejle, až výsledek připomíná klec. Dovnitř se pak vlepí bidýlko, houpačka, papírové krmítko a napáječka a upevní se andulka vyrobená dle první části tohoto návodu. Máte-li dvě děti, pravděpodobně se po dokončení ozve hlas druhého dítka: „Tati, uděláš mi taky andulku i s klecí? Ale jinou barvu.“

No to se prostě musí vidět.

Případné nabídky spolupráce z ABC směrujte do komentářů 😉