Před pár dny jsem se rozčiloval, jak nám dělníci při rekonstrukci chodníku na naší ulici obložili auto dlažebními kostkami. Chodník naproti domu již mají téměř hotov. Napadlo mě, jestli budou opravovat i ten přímo před naším domem a taky že jo. Včera při cestě s dětmi ze školy jsem při „vytočení“ poslední zatáčky před vchodem zůstal „zírat jak vejr“. Asfaltový povrch chodníku rozsekaný na maděru, na tom by věru nebylo nic divného. Někam tu zámkovou dlažbu musí položit, že ano. Ovšem to, že tuhle činnost dělal ten stroj v bezprostřední blízkosti řady zaparkovaných aut nájemníků domu a to zřejmě tak, že najel na chodník a sekal a sekal a úlomky lítaly kolem, mě mírně řečeno překvapilo. Na lak jsem se zblízka raději ani nedíval. Nutno dodat, že chodník je široký zhruba stejně, jako inkriminovaný stroj. Od rána se snažím dovolat panu stavbyvedoucímu, ovšem marně. Možná nejsem jediný. A přitom stačilo tak málo. Dát den předem na začátek a konec cesty ceduli o nutnosti přeparkování následující den, případně nalepit na tři vchody, kterých se to týká informační lístek. Chápu, že člověka sedícího za kniply stroje nenapadne nic takového, od toho není placen. Ale jeho nadřízení by měli používat mozek. V opačném případě by se měli chopit lopaty a jít dělat práci, kterou by zvládli mnohem lépe.

Po kliknutí uvidíte celý obrázek.