Před dávnými a dávnými lety byla jedna kavárna. Nebyla to obyčejná kavárna – byla totiž neviditelná. Existovala pod dohledem samotného Ondry Neffa a navštěvoval ji spolek štamgastů, kteří spolu každý den probírali rozličná témata. Postupem času kavárna díky častým chybám a nezájmu provozovatele odumřela. Býval jsem jejím nepravidelným hostem a bylo mi líto jejího skonu. To bylo v mých PHP začátcích.

Po nějaké době jsem dostal nápad. Oslovil jsem Ondřeje a poptal se, zda by nechtěl za mé pomoci kavárnu resuscitovat. Nebyl proti a já se začal učit PHP za provozu, protože jakmile byla vypuštěna první testovací verze, staří štamgasti se slzou v oku přišli na kafe a kus řeči a pomáhali kavárničku uvést do původního stavu alespoň slovy. A tak po měsíci usilovné práce tu byla opět živá a v plné kráse Neviditelná kavárna. Tentokráte ovšem ne na bázi Javy, jako ta předchozí, ale na PHP a MySQL základě. Štamgasti si libovali. Občas zabrousil i nějaký ten nešťastník z Xchatu, aby zkritizoval. Štamgasti dokonce organizovali srazy. Ale postupem času opět kavárnička začala chřadnout. Tentokráte ne kvůli divnému vrchnímu, ale z nedostatku návštěvníků. Nevím, čím to je. Přitom registrovaných návštěvníku je k dnešnímu dni 86, což pokud vím za starých časů původní kavárny ani nebylo. Občas někdo zabrousí pozdě večer, nechá vzkaz a jde zase dál.

Proč to vlastně píšu? Protože doufám, že tenhle příspěvek pomůže znovuoživit tu útulnou místnost a zase to tam bude frčet jako za starých časů Pavouka, Sylvie, Santina, Puebla a spol.

Aktualizováno 29. 6. 2004
Tak nám kavárnička pro nezájem definitivně odumřela. Čest její památce…